*1923 – †2018
Jedna z pozdějších legendárních postav poděbradského Sokola rané dětství prožívala u řeky Labe a ještě než šel Mirek do školy, už uměl plavat. Brzy po nástupu do první třídy rodiče ho přihlásili do Sokola, a tak začala jeho velká láska. Nejprve cvičil s žáčky, postupem času s dorostenci a díky své cílevědomosti se vypracoval mezi členy závodního družstva „nářaďovců”. A tak se stal úspěšným a hlavně celoživotním aktivním sportovcem. Během svého sportovního života dosáhl mnoha závodních úspěchů. V roce 1940 se zúčastnil za Sokol Poděbrady závodů, kde ve vyšším stupni dorostu obsadil 1. místo. Když byl Sokol za protektorátu zrušen, aktivně hrál s dalšími sokolskými bratry v poděbradském klubu alespoň házenou. Kromě toho se ještě věnoval kanoistice ve Spartě Poděbrady a za S. K. Lázně Poděbrady závodně hrál lední hokej. V občanském životě byl věrný Mepolu Libice, kde dlouhá léta pracoval jako vedoucí technolog výroby. Po válce, v roce 1946, obsadil 2. místo ve volných sestavách mužů v závodech konaných v Poděbradech. Kromě závodění se také poctivě věnoval nácvikům na všesokolské slety. Zacvičil si jako žák na IX. sletu v roce 1932, na X. sletu v roce1938 už cvičil skladbu dorostenců a XI. sletu, konaném již po válce, v roce 1948 patřil do sestavy mužů a pochopitelně se zúčastnil i legendárního průvodu Prahou, kde sokolové tichým protestem jasně dali najevo svůj názor na Klementa Gottwalda na tribuně. Po osvobození začal opět rušný život v poděbradské sokolovně, ale bohužel jen na krátké tři roky. Přišel únor 1948 a s ním další likvidace Sokola, a to na dobu dlouhých 41 let. Mnozí cvičitelé ze Sokola odešli a ti, kteří zůstali, stále vedli své svěřence v sokolském duchu. Po obnově Československé obce sokolské se Miroslav Šára hlásil do Sokola mezi prvními a pro jeho zkušenosti a občanskou integritu byl na úvodní ustavující valné hromadě Sokola Poděbrady v roce 1990 zvolen do funkce náčelníka. Se svou manželkou Zdenou, která také pracovala ve výboru Sokola, navštěvoval archivy a pozemkové úřady a získával zpět majetek Sokola zejména od tělovýchovné jednoty Sklo Bohemia Poděbrady. A nešlo jen o budovu sokolovny, ale také o horskou chatu v Malé Úpě a letní zázemí na Osečku. Díky vytrvalosti a trpělivosti Miroslava Šáry při hledání majetkových dokladů mohli sokolové 1. 1. 1991, po 41 letech, vstoupit zpět do své sokolovny. Při hledání ztracených dokumentů se mu také podařilo objevit i část sokolského archivu, který byl uložený v budově bývalé školy v Kostomlatech nad Labem. Bratr Miroslav Šára se i nadále aktivně podílel na činnosti jednoty, působil i při nácviku žactva, které společně s Josefem Obrem připravili k důstojnému vystoupení na XII. všesokolském v roce 1994, kde si sám Miroslav Šára ještě zacvičil skladbu pro muže. V roce 1996 však už musel z důvodu nemoci odstoupit z funkce náčelníka jednoty i člena výboru a stejně tak i předal vedení oddílu žáků. Ještě v roce 1993 při setkání sokolských cvičitelů v Tyršově domě obdržel diplom „Za sokolskou věrnost”. V listopadu 2004 mu byla udělena sokolským hnutím bronzová medaile, ta však nemohla vystihnout široký záběr aktivit, které Miroslav Šára nezištně věnoval sokolské myšlence. (LF)