*1855 – †1924
Narodil se do rodiny poděbradského řídícího Václava Schlaffera a jeho ženy Anny, rozené Froňkové. Už od mládí projevoval výtvarné nadání a tak po reálném gymnáziu zamířil v roce 1873 na Českou školu technickou (dnes ČVUT), kde vystudoval obor pozemní stavitelství na České škole technické. Patřil k žákům Josefa Niklase a zejména pak Josefa Schulze, který se podílel na klíčových pražských stavbách, jako bylo Národní divadlo, Rudolfinum a Umělecko-průmyslové muzeum. Po absolutoriu sbíral inspirace na studijních cestách v Itálii, Francii a Německu. Stavitelem se stal dle výnosu c. k. místodržitelství ze dne 21. dubna 1886 a na základě magistrátního dekretu z 28. dubna téhož roku. Dlouhodobě spolupracoval se spolužákem a přítelem Josefem Šebkem, s nímž založil firmu Schlaffer & Šebek. Projekční a stavební kancelář měli na Karlově náměstí v domě U bílého beránka. Firma se zaměřovala především na stavby ve stylu pozdního historismu, neobaroka i secese. Řada jeho realizací je dnes prohlášena kulturními památkami. Firma se úspěšně podílela na výstavbě veřejných a kasárenských budov, řady novorenesančních nájemních domů a také pražského Obecního domu. Z jeho rozsáhlého díla lze jmenovat dům U Hroznu ve staroměstské ulici Skořepka z roku 1889, dům U Šturmů na nároží Uhelného trhu a Skořepky z roku 1890, trojici domů v dnešní Resslerově ulici z let 1892 až 1896, nebo přestavbu domu U Malířů v malostranské ulici U Zlaté studně z roku 1897. Slaffer se také specializoval na četné výrobní objekty, kterým vtiskl víc než je průmyslovou užitečnost ale také originální výraz. Z této kategorie je třeba vzpomenout zejména vodárnu Mazanka v pražské Libni, postavenou v letech 1903 až 1904. Mezi jeho nejvýznamnější mimopražské stavby patří chlapecká škola v Poděbradech (1903 – 1905), dnes budova gymnázia. Výstavba školy byla velmi akutní, protože podle zprávy školského výboru do jediného 1. ročníku měšťanky v roce 1903- 1904 chodilo 93 žáků! Za 21 000 korun město zakoupilo pozemek na Nymburském předměstí. Stavbu podle Schlafferova projektu realizovala firma Josefa Fialy a štukatérská práce byla svěřena akademickému sochaři Milanu Havlíčkovi, který také budovu dotvořil plastikami Františka Turinského a Matěje Rösslera. Do projektu významně z hlediska zdravotních požadavků zasahoval radní a městský lékař Bohuslav Bouček a také jeho zásluhou dnes má škola parametry, které vyhovují potřebám 21. století. V roce zahájení výstavby se oženil s Otýlií Weitenweberovou. Členem Spolku architektů a inženýrů se překvapivě stal až v roce 1893 a v roce 1895 byl zvolen do užšího výboru Národopisné výstavy českoslovanské. Jako aktivní člen pěveckého spolku Hlahol vypracoval v roce 1903 první návrh jeho spolkového domu v Praze a řídil pak jeho stavbu. (LL)