*1791 – †1868
Významný inženýr, stavitel, císařský rada a vrchní inspektor císařsko-královských státních drah, který proslul především návrhy řetězových mostů, sice v Poděbradech nežil, ale přesto má zásadní význam pro Poděbrady. Nejde jen o první řetězový most, ale zejména, že při výstavbě mostu pracoval se synovcem Josefem Emanuelem Schnirchem, který se zde přiženil do vlivné poděbradské rodiny Kulichů a ze sňatku se, mimo jiné, narodil pro naše město tak zásadní postava jako byl sochař Bohuslav Schnirch, autor pomníku krále Jiřího. Budoucí císařský rada se narodil jako jeden z jedenácti sourozenců v Pátku nad Ohří u Loun. Jeho otec Jan Baptista tam pracoval jako správce statku. Syn po měšťanské škole sice studoval filozofii, pak pracoval ve službách několika šlechtických rodin, ale nakonec ve 28 letech začal studovat na vídeňské polytechnice vyšší matematiku, praktickou geometrii, pozemní a vodní stavby, architektonické kreslení, strojnictví. V roce 1821 nastoupil do služeb hraběte Magnise ze Strážnice s odpovědností za rekonstrukci a údržbu budov na panství. A právě tady v roce 1824 postavil podle vlastního projektu první řetězový most ve střední Evropě přes řeku Moravu. Most byl dlouhý 29 m a široký 4 metry. Železná konstrukce i dřevěná mostovka však vyžadovaly údržbu. Ta byla zanedbávána a pravděpodobně v roce 1860 byl řetězový most nakonec rozebrán. Pak dostal zakázku na řetězovou lávku ve Vídni, která byla pojmenována jako Sofiin most a Johann Strauss o ní složil dokonce tři skladby (opus opus 4, 19 a 21). V této době začíná projekčně spolupracovat se synovcem Josefem a zakázky mají po celém mocnářství a staví další řetězové mosty, ale také jako patentovanou novinku řetězové střechy. Získává funkci císařsko-královského komisaře silnic a stěhuje se na 6 let do Českého Brodu. Teprve ve 41 letech se žení a z manželství se narodí 5 dětí. V roce 1839 zahajuje v Praze stavbu řetězového mostu císaře Františka. Dílo o délce 412 metrů dokončil v roce 1841 a získal vedle uznání i čestné občanství Prahy. Most, který byl po Karlově mostě teprve druhým pražským mostem, sloužil až do roku 1901, kdy byl nahrazen širším kamenným mostem. Bezprostředně po dokončení svého největšího díla je pozván do Poděbrad, aby vyprojektoval a také postavil v Poděbradech řetězový most. S velkou pravděpodobností lze dohadovat, že poděbradskou radnicí byl osloven na doporučení svého synovce, který od roku 1834 bydlel z pracovních důvodů v Poděbradech. Společně staví v letech 1841 – 1842 řetězový most v Poděbradech, který však bohužel vykazoval konstrukční vady a vydržel necelých 47 let, až se nakonec jeden mostní řetěz přetrhl. V roce 1889 proto musela řeku překlenout nová železobetonová konstrukce se dvěma oblouky. Bedřich Schnirch byl za své technické zásluhy a schopnosti jmenován v roce 1850 vrchním inspektorem císařsko-královské státní dráhy v Praze. To mu však nebrání, aby projektoval a stavěl další mosty po celém mocnářství a v roce 1856 je jmenován vrchním železničním inspektorem a náměstkem ústředního ředitele stavby státních železnic. V roce 1862 získal zlatou medaili na světové výstavě v Londýně za konstrukci řetězového mostu přes vídeňský dunajský kanál postavený 1847-1848. Ačkoliv je v rakouských encyklopediích považován za Němce, podle řady svědectví, včetně jeho synovce Josefa Schnircha, se vždy cítil být Čechem. (LL)