*1956
Multimediální umělec, režisér, grafik a pedagog se narodil jako řada jiných Poděbraďáků v porodnici v Městci Králové. Gymnázium absolvoval v Nymburce (1971–1975). To už se věnoval malování, fotografoval a účastnil se fotografických soutěží. Dělal si naděje na studium architektury na ČVUT, ale z politických důvodů nebyl přijat, proto nastoupil na stavební fakultu. V Praze během studií prvního ročníku současně založil s několika kolegy divadelní soubor Divadlo v Nerudovce, hráli v klubech na Strahově a tam se střídali s Jaroslavem Duškem, Davidem Vávrou a divadelním souborem Sklep. Později zde otevřeli za přispění vedoucího techniky, kaskadéra a herce Jaroslava Srstky, druhou stálou divadelní scénu Divadlo na Strahově. V té době se už plně věnuje fotografii a divadlu, je spoluautorem asi dvaceti divadelních her a pomáhá vydávat vlastní časopis. Ve čtvrtém ročníku odchází ze stavební fakulty a nastupuje jako asistent produkce a režie v České televizi. V osmdesátých letech byla z popudu STB obě divadla uzavřena a časopis zrušen. Po udání nastupuje za trest vojenskou službu v nápravném praporu v Lounech. Po absolvování vojenské služby v roce 1985 odešel pracovat do Filmového studia Barrandov jako asistent režie a pomocný režisér, kde se potkal s režiséry Jurajem Herzem, Vítem Olmerem, Karlem Smyczkem, Dušanem Kleinem, Zdeňkem Troškou a dalšími. V této době také vystavuje s několika výtvarníky ve výstavní galerii Mánes videoartové objekty a spolu s Radkem Pilařem, Petrem Skalou a Věrou Geislerovou zakládá první videoartovou skupinu v Čechách. V roce 1989 se zúčastnil výstavy, která byla součástí tehdejšího Salonu užitého umění. O téměř 30 let později se v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti sešli na jednodenní výstavě Den videa 1989/2018 její aktéři, mezi nimi i René Slauka. Tuto výstavu připravila vnučka jednoho z nejvýraznějších představitelů českého videoartu Radka Pilaře, Adéla Komrzý. Ačkoli je Pilař veřejnosti znám především znělkou Večerníčka a příběhy o loupežníku Rumcajsovi, velkou část jeho díla představují právě malby, ilustrace, grafiky, objekty, fotografie, asambláže, koláže, filmové experimenty i video. Je považován za průkopníka českého videoartu. Sametová revoluce mu otevřela možnosti, kterých plně využil. Jako jeden z prvních pochopil, co dokážou nově přicházející počítače. Kupuje s několika kolegy v USA vysoce výkonné počítače používané v NASA a profesionálně se živí počítačovou grafikou, znělkami a reklamními spoty, prezentacemi firem. Spolupracuje s Fero Feničem a vyrábí všechny znělky Febia, GEN, GENUS, OKO, Okno k sousedům, Česká soda, Táta jako máma, Velcí a malí atd. René Slauka nastupuje na FAMU Praha a spoluzakládá na katedře animované tvorby obor počítačová grafika a několik let zde externě také vyučuje. V této době vyráběl až několik desítek televizních znělek pro Českou televizi, Novu a Premiéru a nastoupil jako art direktor do televize Premiéra. Později pracoval ve společnosti Kabel plus, UPC, v TV Praha a v televizi Sport 1. Vytvořil pro Kabel plus (později UPC) a Sport 1 internetové stránky, první internetovou stránku pro Václava Klause a intranetové stránky poslanecké sněmovny, grafické podoby oficiálních dokumentů BIS a internetové stránky BIS. V roce 2006 odchází ze všech společností a pracuje jako grafik a fotograf. Vyvíjí vlastní program na výrobu internetových stránek – WebEdit a ročně vytváří několik desítek internetových stránek a aplikací. Navrhuje obaly na výrobky, inzeráty, internetové aplikace, loga, letáky, katalogy, billboardy, webové i tiskové bannery a podobně. Při všech těchto činnostech a aktivitách fungují Poděbrady pro Reného jako místo, které je na srdce to nejlepší. René nemůže být bez Poděbrad. A Poděbrady nemůžou být bez Reného. O tom, že je kovaným Poděbraďákem, nelze pochybovat. (ES)