*1891 – †1963
Narodil se v Poděbradech. Střední školu (reálné gymnázium) absolvoval v Kutné Hoře a poté učitelský ústav v Hradci Králové. V letech 1911-1913 působil jako výpomocný učitel v Kutné Hoře, poté už jako samostatný učitel v Nových Dvorech, Hlízově, Solopyskách, Ratajích nad Sázavou a v Radvanicích. Za první světové války musil narukovat a bojoval na srbské frontě. Po válce od roku 1919 učil v Tuchoticích. Do jeho života vstoupila nečekaná událost. V roce 1923 byl obviněn, že se před 5 lety podílel na vraždě hajného. Byl odsouzen a teprve po roce, po prokázání neviny, byl osvobozen. Ale po návratu z vězení musel opustit místo učitele. Pracoval pak jako obchodní zástupce u různých firem a nakladatelství, byl redaktorem a spisovatelem, občas používal umělecký pseudonym Raoul Gordon. Aktivně působil jako dramatik a organizátor divadelních představení na Kutnohorsku V tomto období došlo k jeho prvnímu setkání s českým filmem – působil jako redaktor časopisu Filmová Praha (bývalé Divadlo budoucnosti). Do časopisu psal kritické články a portréty tehdejších filmových hvězd českého filmu, jakou se rychle stával například Karel Lamač. V roce 1933 režisér Josef Rovenský natočil podle jeho povídky Návrat (1931) svůj nejlepší film Řeka, který v tehdejší době vyvolal velkou pozornost i díky odvážné erotické scéně a poetice obrazu krajiny Posázaví, ve které se film odehrává. Do obsahu filmu se promítly i vlastní zkušenosti autora předlohy (pytláctví). Vše dokreslila poetická kamera Jana Stallicha. Snímek byl v roce 1934 oceněn na filmovém festivalu v Benátkách. Od roku 1933 pracoval Jindřich Snížek také jako redaktor erotických časopisů i jako samostatný spisovatel. Jeho literární tvorba se vyznačovala důvěrnou znalostí prostředí a lidí, se kterými se setkával (kočovní cikáni, četníci, prostí lidé, lesáci). Přestože při své tvorbě vycházel z dravého a eroticky uvolněného světa, tak jako korektiv mu sloužil obraz ženy, jež je v jeho literárním díle nositelkou života. Náměty pro své často velmi naturalistické povídky a romány čerpal zejména z přírody Posázaví. Napsal téměř tři desítky knih (Zmije, 1932; Údolí slunce, 1933 ad.). Zemřel v ústraní roku 1963 v Praze. (LL)