*1939 – †2023
Nymburský rodák se narodil v rodině lékaře a ošetřovatelky. Když mu bylo jeden a půl roku, matka mu zemřela. S péči vytíženému otci pomohli a víceméně ji i převzali sousedé – bezdětní manželé Vydrařovi. První dvě třídy základní školy absolvoval ve škole v nymburské Tyršově ulici. Jeho otec František Valíček byl aktivním účastníkem nymburského květnového povstání v roce 1945, byl členem Revolučního Národního výboru v Nymburce a také prvním předsedou okresní odborové rady. Po válce dostudoval medicínu a stal se ředitelem Čs. státních lázní v Poděbradech, kam se rodina po válce také přestěhovala. V letech 1953–1957 absolvoval Pavel Valíček Střední zemědělskou technickou školu v Poděbradech. Školu vedl Ing. Vaněček, který byl velmi přísný kantor, ale jeho zásluhou škola patřila ve svém oboru mezi nejlepší v republice. Určitě to bylo i tím, že měl velké pochopení pro smysluplné mimoškolní zájmy studentů a vytvářel jim pro ně odpovídající podmínky. Později Pavel Valíček vzpomínal, že tam jeho zájem o přírodu vzbudil poděbradský učitel přírodopisu Bláha, který mimo výuky vedl i přírodovědný kroužek. V Domě pionýrů měli vlastní včelín, ale také pěstební plochu. V té době začínalo období mičurinského hnutí s tím, že v Poděbradech budeme pěstovat rýži, arašídy, bavlník a řadu dalších druhů. Pavel Vaníček svůj první bavlník vysel neúspěšně v roce 1953, ale později právě bavlník ho provázel celou profesní kariérou a zejména jemu také vděčil za svoje pedagogické i vědecké úspěchy. V letech 1957–1962 vystudoval agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze, Na Institutu tropického a subtropického zemědělství Vysoké školy zemědělské, později České zemědělské univerzity pak pracoval Ing. Pavel Valíček od roku 1968 téměř do konce roku 2000. V roce 1972 obhájil kandidátskou disertační práci, v roce 1977 se habilitoval pro obor genetika. V roce 1980 obhájil v Taškentu doktorskou disertaci zaměřenou na systematiku a fylogenezi rodu Gossypium (bavlník) a byla mu udělena hodnost doktora biologických věd (RNDr.). V roce 1982 byl jmenován profesorem pro obor rostlinné výroby tropů a subtropů. Na Institutu tropického a subtropického zemědělství pracoval nejprve jako technik, později i jako uznávaný pedagog. Zastával funkci tajemníka, vedoucího katedry a zástupce ředitele pro vědecko-výzkumnou činnost. V letech 1981–1990 byl koordinátorem hlavního úkolu zaměřeného na výzkum zemědělství a potravinářského průmyslu v rozvojových zemích, řešeného v rámci Komise pro komplexní výzkum rozvojových zemí ČSAV. Absolvoval řadu zahraničních stáží. Více jak dva roky pracoval jako expert ve Vietnamu. Spolupracoval tam při pěstování kávovníku, kaučukovníku, olejnin, léčivek. Vedl desítky diplomantů, aspirantů a doktorandů v oboru rostlinné výroby tropů a subtropů. Publikační činnost Pavla Valíčka zahrnuje více než 650 titulů, a to jak původních vědeckých prací, tak i učebních textů, knih, populárně odborných prací apod. Byl například vedoucím autorského kolektivu knihy „Užitkové rostliny tropů a subtropů“ (1989, 2002), vydané nakladatelstvím Academia Praha. Z významných titulů je autorem knih Rostliny pro zdravý život, Léčivé rostliny třetího tisíciletí, Rostliny a omamné drogy nebo Léčivé rostliny Číny a Vietnamu. V poslední době patřil prof. Valíček mezi naše nejvýznamnější odborníky na čínské a sibiřské léčivé byliny. Rovněž se věnoval tradiční čínské medicíně, která se stala jeho celoživotním zájmem. V roce 2000 přešel do aktivního důchodu v Martínkově na Vysočině, kde se věnoval zahradám léčivých rostlin v Třebíči a Sádku a stále přednášel a publikoval. Byl také lektorem Virtuální univerzity třetího věku, kterou pořádá Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze a kde přednášel o léčivých rostlinách čínské medicíny. (JŘ)