*1918 – †2006
Osobnost akademického malíře a pedagoga Josefa Sahuly je jen potvrzením, jak vážně brali zakladatelé poválečné poděbradské Koleje krále Jiřího sestavení pedagogického sboru nové elitní školy. Pečlivě hledali mladé a talentované učitele, kteří se navíc během okupace nezpronevěřili svému národu. A že tato měřítka kladli i na relativně vedlejší předměty, je důkazem veliké zodpovědnosti. Josef Sahula´byl rodákem z Orlických hor, konkrétně z Ústí nad Orlicí. Ale nakonec ho životní cesta přivedla na opačný konec republiky do jižních Čech a pro svou tvorbu bývá označován za malíře Šumavy a Pošumaví. Ale než k tomu došlo, významnou, byť nedlouhou etapu jeho života vyplnily Poděbrady. Pouhé dva roky (1946–1948) působil jako středoškolský profesor na Státním reálném gymnáziu v Poděbradech a zároveň vychovatel v Koleji Jiřího z Poděbrad. Vyučoval zde například Miloše Formana nebo Václava Havla, nebo třeba také Josefa a Ctirada Mašínovi. V Poděbradech zahájil svou pedagogickou dráhu, která pak na dlouhé roky vedle vlastní tvůrčí činnosti naplňovala jeho život. Vedení poděbradské koleje, s ohledem na nízký věk nového pegasa rozhodlo, že tak bude bližší studentům a úvazek mu rozšířili vedle výtvarné výchovy ještě o vychovatelství. A tak přes den se věnoval výtvarným technikám a odpoledne a večer se studenty propadl volnočasovým aktivitám. Během dvouletého působení nastudoval Josef Sahula Gogolovu Ženitbu, Moliérova Lakomce, Klicperova Hadriána z Římsů. A pokaždé do hlavní role obsadil nejtalentovanějšího studenta školy Miloše Formana, Stal se tak jeho prvním režisérem a zřejmě i klíčovou osobou, která ho přivedla k dramatickému umění. Navíc Sahula vedl své divadelníky tak, že si všichni svorně šili kostýmy, vyráběli kulisy a masky. Miloš Forman později vzpomínal, že se ke studentskému divadlu, které své produkce předvádělo v Divadle Na Kovárně, bez váhání přidal. A zpočátku ho možná víc bavilo oblékat se do kostýmu a líčit se. Prý se doslova třásl na to, až po posledním zvonění si ve školních dílnách stluče kulisy, vlastnoručně došije kostým a bude zkoušet se štětcem v ruce a s líčidly tu nejvhodnější masku, kterou pak korunuje nasazením paruky. Jen o několik let starší kantor na žáky velmi rychle dokázal přenést své nakažlivé nadšení. Přitom zpočátku Josef Sahula uvažoval, že bude lékařem. V Ústí nad Orlicí sice už na základní škole projevoval výtvarný talent a od rozhodnutí být lékařem ho zvrátila gymnaziální studia, kde díky svým pedagogům zaznamenával se svými výtvarnými pracemi jeden úspěch za druhým. Byla to především zásluha regionálního akademického malíře Aloise Srnského, který mu za osm let na gymnáziu ve Vysokém Mýtě dal pevné základy v kresbě i malbě. Přihlásil se na Vysokou školu architektury v Praze, ale studia přerušila válka. Během ní pak pracoval v Ateliérech filmových triků, kde se shromažďovali filmaři a kreslíři, kteří po válce vytvořili základ známého studia Bratří v triku. I když mladého Josefa tato práce velmi upoutávala, nezůstal u ní. Vrátil se na vysokou školu, kde na něj měli největší vliv profesoři Cyril Bouda a Oldřich Blažíček a školu ve zrychleném studiu dokončil v roce 1946 jako graduovaný profesor kreslení. Po první pedagogické školní zkušenost z Poděbrad, když se nový režim snažil rozprášit nejen studenty, ale i pedagogický sbor, byl od školního roku 1948/1949 přeložen na Státní reálné gymnázium v Prachaticích, Tam učil obor deskriptivní geometrie, matematika a výtvarná výchova. A pak přišla dlouhé éra (1950–1983) na Pedagogickém gymnáziu v Prachaticích, později přejmenovaném na Střední pedagogickou školu. Roku 1951 se oženil s Annou Kunešovou, v manželství se jim narodily čtyři děti. V Prachaticích, které si okamžitě zamiloval, se začal věnovat nelehkému úkolu. Škola měla vzdělávat učitelky mateřských školek a vychovatele, a jim chtěl v nejvyšší kvalitě zprostředkovat základy esteticko-výchovného charakteru (hudební, výtvarné a tělesné výchovy). Studentům pečlivě předával své znalosti a dovednosti z deskriptivní geometrie, rýsování a výtvarné výchovy. Nelze opomenout jeho činnost v Lidové škole umění a v Klubu amatérských výtvarníků v Prachaticích. Ani při takovém množství pedagogických úkolů nezanedbával Josef Sahula vlastní tvorbu. V průběhu let vznikly grafické cykly věnované historickým památkám Prachatic, jihočeským hradům a zámkům, městům a šumavské přírodě. Dílo Josefa Sahuly spadá mezi realismus ovlivněný impresionismem. Tvořil na Šumavě, Pošumaví, Prachaticích, podnikal studijní cesty do Rakouska, Maďarska, Itálie, Bulharsku, Izraeli, Jugoslávii a Německu. Tvořil olejomalby, volnou a užitou grafiku, litografie, kresby, akvarely. Sahulova tvorba je zastoupena ve sbírkách Ministerstva kultury ČR, jihočeských galeriích, v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Celoživotní dílo Josefa Sahuly ocenilo v roce1998 Zastupitelstvo města Prachatice udělením titulu – Čestný občan města Prachatic. (LL)