
*1883 – †1972
Budoucí superintendant Evangelické církve metodistů se narodil v Horní Čermné jako syn evangelického učitele a pozdějšího biskupa obnovené Jednoty bratrské Václava Vančury st. Vyučil se obchodním příručím a vystudoval Obchodní školu v Praze. V r. 1905 přijal místo v misii Jednoty bratrské v Paramaribo v Holandské Guyaně jako hospodářský úředník. Odtud vedla jeho cesta do Spojených států amerických, kde se na bratrských školách v Oberlinu a Bethlehemu připravoval na kazatelskou službu. Tato univerzita mu mnohem později v roce 1963 udělila čestný doktorát teologie. V New Yorku se seznámil se svou ženou Martou, českou krajankou žijící v Americe. V letech 1915 až 1918 byl kazatelem českého presbyterního sboru v Pittsburgu. Ke konci první světové války ho vyslala YMCA (křesťanské sdružení mladých mužů), aby sloužil českým vojákům na Sibiři. Po návratu se v Praze setkal s americkými metodistickými pracovníky a ti ho získali ke spolupráci. Brzy se stal členem metodistické církve. Sloužil v různých sborech a od roku 1923 také jako krajský superintendent. Za války (1941–1946) zastupoval biskupa Bartáka v čele církve. Po celou dobu byl pod dohledem gestapa, protože metodisté byli považováni za „americkou“ církev a také proto, že měl v USA dva syny. Koncem roku 1948 byl na výroční konferenci metodistů zvolen předsedou a později i nejvyšším představitelem metodistů v Československu (1949–1960). V roce 1950 byl spoluzakladatelem Biblického semináře v Praze a také jedním z prvních vyučujících. Od roku 1955 mohl na základě pověření biskupa, který ještě byl v USA, ordinovat i nové kazatele. V roce 1957 ordinoval první čtyři. V roce 1958 stál u zrodu cyklostilovaného časopisu Metodista, do kterého pravidelně přispíval. Koncem roku 1959 oznámil na konferenci ukončení svého působení ve vedení církve a od roku 1960 je již na odpočinku trvale v Poděbradech ve zděděném rodinném domě v ulici. Dr. Beneše. Zemřel v Praze a pohřben je na poděbradském hřbitově. (PaP)