*1966
Luboš Vaněk z poděbradské záchranné stanice Huslík má rád zvířata, ať už mají peří nebo šupiny, zobáky či hebkou srst. Jeho životní cesta na Huslík však byla hodně klikatá. Luboš Vaněk se v roce 1984 vyučil jako elektromechanik pro stroje a různá zařízení a později (1987) absolvoval Průmyslovou školu elektromechaniky Nymburk. Až do roku 1989 pracoval v ŽOS Nymburk jako opravář měřící techniky a ve VÚKV jako zkušební technik kolejových vozidel na Okruhu Velim. Paralelně s touto prací vedl od roku 1987 záchrannou stanici pro volně žijící živočichy, která se z Pátku přestěhovala v roce 2005 do někdejší Klicperovy hájenky na Huslíku. Rok 2015 byl zvlášť významný, záchranná stanice prošla nákladnou rekonstrukcí a přibylo nové ekocentrum. Vzdělávací programy a environmentální prezentace pro školy i veřejnost považuje tým z Huslíku za stejně důležité jako samotnou záchranu zvířat. Většinu z nich přivádí na Huslík právě bezohledná lidská činnost. Luboš Vaněk si troufá tvrdit, že člověk jako dominantní predátor planety negativně ovlivňuje existenci a život až 90 % zvířat. Proto se Huslík otevírá i vzdělávání, diskusi a workshopům. Je překvapující, že po tolika letech strávených s technikou se náhle objevila starost o všechny velké a malé zvířecí bytosti, které naplňují jeho veškerý pracovní i volný čas. Luboš Vaněk si ten zlom kupodivu vybavuje přesně. Asi nezapomenutelný byl okamžik, kdy jako sedmiletý zachraňoval z hnízda vypadlé mládě poštolky. Od té doby odhaduje počet zvířat, jež mu prošly rukama, na tři desítky tisíc. Naštěstí není na provoz záchranné stanice sám, tým, aby zvládal záchranu a péči o tisíce živočichů ročně, potřebuje zkušeného „náčelníka“. A tím Luboš Vaněk bezpochyby je. Musí vědět nejen jak ošetřit zvířecí pacienty, ale také kde je ubytovat a čím je nasytit. Jeho pracovní den začíná brzy ráno a končí nezřídka po desáté večer. Jsou dny, kdy při výjezdech najezdí on nebo někdo z týmu i stovky kilometrů. Jako ve skutečné ordinaci, určuje prioritu transferu do stanice i logistický itinerář. Což se ne vždy setká s pochopením oznamovatelů, kteří se často domnívají, že vytáčejí číslo na speciální zvířecí taxislužbu. Když se Luboše Vaňka zeptáte na jeho zájmy, nepřekvapí, že uvede fotografování přírody, kynologii, ornitologii, zoologii, botaniku, entomologii. Rád cestuje, poznává přírodu a kulturu navštěvovaných zemí. V posledních letech mířil do Skandinávie a zemí východní a jižní Evropy, aby zde viděl, zachytil a vyfotografoval vzácné či mizející druhy. Prostě i jeho volnému času dominují stále ještě obyvatelé hor, lesů a vod. (ES)