*1923 – †2009
Narodil se vedle poděbradské elektrárny, kde pracoval jeho tatínek. To je místo, kde je dnes hasičský záchranný sbor a v těsném sousedství byly byty zaměstnanců. Jeho tatínek František byl nadšeným sokolem, ostatně v únoru roku 1919 patřil ke strážnímu sokolskému pluku, který ochránil jižní část Slovenska před vpádem maďarských vojsk. Také proto už od mládí Zdeněk vstřebával od svého otce sokolské ideály a vědomosti. Sám začal cvičit v Sokole od šesti let a vydržel být aktivním sokolem až do své smrti. V roce 1938 reprezentoval Poděbrady na X. všesokolském sletu v Praze jako dorostenec. Po absolutoriu průmyslové školy v Mladé Boleslavi krátce pracoval v Nymburce a pak přešel do mladoboleslavské automobilky. Ale jeho hlavním životním motorem byl pohyb a sportování. Během svého dlouhého věku zažil i tři nechtěná přerušení sokolské činnosti. První přišlo s německou okupací, druhé po únorovém převratu v roce 1948 a po krátké naději a oživení Sokola v roce 1968 přišel další zákaz až do roku 1989. Od roku 1992 až do roku 2007 neúnavně pracoval jako dopisovatel Poděbradských novin a Sokolského věstníku. Tady propagoval sokolské myšlenky a přibližoval každodenní život sokolů i ostatních sportovců. Ve vzorné péči měl
i sokolskou vitrínu. Neúnavně vysvětloval veřejnosti nejen prostřednictvím svých článků humánní smysl sokolských idejí pod zkratkou ZVon. V roce 1993 zpracoval ke 130. výročí založení Sokola Almanach I. O deset let později byl autorem Almanachu II. Když v roce 1998 slavil Sokol Poděbrady 135 let od svého vzniku, Zdeněk Vonka navrhnul a graficky i ztvárnil plaketu, kterou získal každý účastník slavnostní tělocvičné akademie. Díky svému zájmu
o historii byl v častém kontaktu s filmovým historikem Karlem Čáslavským, který do svých pořadů zařazoval četné snímky ze sokolských sletů. Byl také iniciátorem zasazení Lípy XII. Všesokolského sletu v roce 1994 v Divadelní ulici. V roce 1995 na počest 50. výročí osvobození Československa od německých okupantů zase zorganizoval sokolský průvod všech věkových kategorií, který se od sokolovny vypravil do lázeňského parku, kde byla opět zasazena lípa. Nikdy nechyběl při všech slavnostních aktech spojených s výročími republiky
a se všemi významnými historickými událostmi. Sám vyrobil a instaloval před vchodem
do sokolovny pamětní desku umučeným bratřím sokolům za německé okupace. Celým svým životem dokládal, že se nikdy nebál žádné práce, proto obětavě pomáhal při úpravách gymnastického sálu a pečoval o venkovní hřiště u sokolovny. Byl všude, kde bylo potřeba přiložit ruku k dílu a vždy hájil sokolské zájmy a pokaždé měl na srdci prospěch milovaného Sokola. Už od mala k sokolské všestrannosti přidal i lední hokej. Začínal na zamrzlé Skupici nebo na Labi pod zámkem, ale postupně se vypracoval na nepostradatelného tahouna poděbradského závodního hokeje. Vedle rodiny a sportu jeho široké zájmy mířily ještě do přírody, rád zahradničil a také ho bavilo modelování. Měl nebývalý přehled o letadlech
a autech. Nikdy se nikam nehrnul, ale byl všude, kde se něco důležitého dělo. Když už s postupujícím věkem nemohl aktivně sportovat podle svých představ, energii věnoval naplno dopisovatelské činnosti. Však také při příležitosti setkání všech sokolských dopisovatelů obdržel v roce 1997 čestní uznání starosty ČOS za dlouholetou činnost při propagaci Sokola. Po úmrtí Josefa Obra v roce 2003 byl Zdeněk Vonka zvolen také kronikářem jednoty a tuto důležitou práci plnil až do roku 2007, kdy z důvodu zhoršení zdravotního stavu musel všechny své funkce opustit. Proto také přestal docházet na cvičební hodiny Staré gardy, ale platným a věrným členem Sokola a sportovním nadšencem zůstal až do své smrti. (LF)