*1896 – †1935
Dodnes neobjasněný příběh oblíbeného poděbradského lékaře Josefa Weinera spíš patří do černé kroniky, ale ve své době na dlouhý čas vzrušil město a tak jej i s dobovými svědectvími zařazujeme do této encyklopedie. Josef Weiner se narodil v chudé židovské rodině v Příbrami jako nejmladší z deseti synů. Přesto mu rodiče umožnili studium medicíny, po jejímž absolvování se usadil jako praktický lékař v Kolíně. V roce 1924 se oženil rovněž s lékařkou Stanislavou Volfovou a dva roky po svatbě se manželům narodila dcerka Alexandra. Z Kolína se rodina přestěhovala do Poděbrad. MUDr. Weiner pracoval jako lázeňský lékař a v roce 1929 si nechal od architekta Semeráda postavit v tehdejší Okružní, dnes Hakenově ulici vlastní dům s ordinací a pojmenoval ho po své jediné dceři Alexandra. Působil také jako železniční lékař a byl lékařem i dalších veřejných zaměstnanců. Vstoupil rovněž do komunální politiky a stal se za národní socialisty členem obecního zastupitelstva. Vystupoval vždy jako uvědomělý Čech a nezapíral, že pochází z chudé židovské rodiny. Pozorovatelka a glosátorka tehdejší poděbradské společnosti MUDr. Jarmila Hellichová si v případě lékařského kolegy poznamenala, že MUDr. Weiner byl střední postavy, štíhlý, oválného obličeje, kaštanových vlasů, vyholený. Měl paťchavou chůzi pro své ploché nohy. Jezdil stále autem a byl snad prvý z lékařů poděbradských, který auto používal. V jednání byl prý velmi sladký a k tomu dodává: „Když jsem přišla v roce 1926 do Poděbrad, kde jsem započala odbornou praxi dětskou, byl dr. Weiner již „zázračným lékařem“ a měl velkou praxi. Jeho paní byla rodem Polka, katolička z bývalé Haliče. Působila jako odborná lékařka ženských chorob a porodník. Byla také výborná pianistka, snad měla i konzervatoř a v městě často koncertovala, většinou na dobročinných podnicích. Byla vysoká, statná, impozantní postavy. Manžela převyšovala ve výšce a také v šířce. Byla velmi hezká blondýna, měla tichý a zpěvavý hlas. Na Polku měla dost dobrou výslovnost.“ MUDr. Weiner byl také zdatný obchodník a nezapomínal na své bratry a rodinu. Rozšiřoval v okruhu svých pacientů zprávu, že v Poděbradech je nezdravo a doporučoval pobyt v Třemešné, kde měl jeho bratr upravený dům na penzionát, kde přijímal k pobytu letní hosty a dost poděbradských se dalo ovlivnit a přijeli tam. Josef Weiner si vzal k sobě do Poděbrad svého dalšího bratra, který byl podle soudobých svědectví trochu zaostalý a dělal mu v domácnosti jakéhosi poslíčka. Bratr se později oženil a jeho manželka byla hlavní živitelkou jejich rodiny. Měli dvě děti, dceru a o několik let mladšího syna. Dcera byla dvakrát vdaná, měla dvě děti, ale o ně se nestarala, zemřela poměrně mladá a syn skončil v ústavu pro duševně choré. MUDr. Weiner se otevřeně hlásil k židovskému původu, ale jeho manželství bylo podle pozdějších rasových zákonů takzvaně smíšené. Osudové úterý 8. ledna 1935 jej velmi pravděpodobně několik let předtím, než se začaly naplňovat osudy i poděbradských Židů, zbavilo budoucího utrpení za druhé světové války. Případ nečekané tragické smrti oblíbeného lázeňského lékaře MUDr. Josefa Weinera bylo veřejností pozorně sledováno. Zpráva se šířila rychlostí blesku a provázela ji řada spekulací o příčině rodinné tragédie. Místní nepolitický týdeník Zájmy Poděbradska pro zachování dobrého jména lidumilného lékaře i pozůstalé vážené rodiny ihned reagoval podrobným vylíčením toho, co se událo tímto popisem: „V úterý 8. tohoto měsíce vrátil se MUDr. Josef Weiner krátce před polednem od svých nemocných. Šofér Dostál uzamkl auto do garáže a chtěl vejít za svým zaměstnavatelem do domu. U vchodu zastavil jej nevlastní otec paní MUDr. Stanislavy Volfové-Weinerové Ferdinand Volf, 57letý místoředitel pošty v Praze Vršovicích a tázal se, je-li pan MUDr. Weiner doma. Na kladnou odpověď vešel se šoférem do domu a setkal se se svým zetěm na chodbě před jeho ordinací. Klidně se pozdravili a na žádném z nich nebylo patrno ani nejmenší rozčilení. MUDr. Weiner otevřel dveře do své ordinace a zval tchána, aby vstoupil. Týž svlékl zimník a klobouk a obé odevzdal šoférovi Dostálovi, aby odnesl věci do pokoje v I. poschodí. Sotva vstoupil šofér na druhé schodiště, zaslechl v ordinaci střelné rány. Kuchařka Božena Bulíčková, která se chtěla přesvědčit, kdo přišel, stála na schodech u kuchyně, a když i ona slyšela střelné rány, běžela k ordinaci a ve dveřích uviděla potácejícího se MUDr. Weinera. Zachytila jej do náruče, ale on se skácel na znak s prostřelenou hlavou do své ordinační síně. V tom okamžiku také viděla, jak Ferdinand Volf přikládá revolver k pravému spánku a střílí se do hlavy. Vzápětí přiběhla i MUDr. Volfová-Weinerová, ale nemohla již ničeho zachránit, ježto rány byly smrtelné a její laskavý manžel skonal v jejím náručí. Ferdinand Volf, ač měl prostřelenou hlavu, jevil známky života a sahal znovu po revolveru, který mu vypadl z ruky. Revolver byl mu však odebrán. Ihned byli pozváni poděbradští lékaři, policie a zraněného Volfa převezli do poděbradské nemocnice, kde MUDr. Kryšpín konstatoval vážnost zranění. Poslední slova Volfova byla sto tisíc, pak ztratil vědomí a už se neprobral. Podle zjištěných okolností pachatele Volfa dohnaly k tomuto činu finanční nesnáze, do kterých se dostal neuváženými spekulacemi. Již před časem žádal MUDr. Weinera o pomoc a na svůj čin se připravoval, o čemž svědčily nalezené dopisy na rozloučenou.“ Pohřeb dr. Weinera proběhl za velké účasti poděbradské veřejnosti v domu smutku a smuteční obřad podle ritu českobratrské církve evangelické vykonal evangelický farář dr. Jeschke. Po proslovech dalších řečníků se průvod městem ubíral až za mosty na pražskou silnici, kde ostatky byly naloženy na auto a odvezeny do krematoria v Nymburce, kde rozloučení pokračovalo. Vdova pak dál ordinovala v Poděbradech a starala se o dceru. Po znárodnění zdravotnictví a zrušení soukromých ordinací pracovala po delší dobu na gynekologii v nymburské nemocnici a po prodání domu se s dcerou odstěhovala do Prahy. (JH)