*1899 – †1942
Prostějovský rodák, o jehož životě v dětství a mládí dosud scházejí prameny. S manželkou Marií se poznal v náboženské společnosti Svobodného bratrství (dnes tzv. Náboženská společnost českých unitářů). Byl aktivní ve woodcraftu a v tomto směru se hodně věnoval dětem. Byl nesmlouvavého charakteru, miloval přírodu, rukodělné vyrábění a své nadšení a činorodost šířil okolo sebe. Každou sobotu vozil ve svém autě Praga Piccolo všechny zájemce na základnu v Samechově, kde s nimi provozoval spoustu her a soutěží v přírodě. V přírodě nacházel velikou inspiraci a životní radost. Měl obsáhlou knihovnu plnou spisů E. T. Setona a podobných autorů zaměřených na život v přírodě a její pozorování. O působení Jiřího Wolfa ve woodcrafterském hnutí se lze blíže seznámit v knize S modrou oblohou za temnými mraky: Woodcraft u nás 1938–1968 (autor Tomáš Studenovský, vydáno 2020). Jiří Wolf se skautskou přezdívkou Vlk byl náčelníkem pražského kmene Svobodného bratrství. Ve 30. letech provozoval vegetářskou (vegetariánskou) restauraci v pražském domě Unitarie v Karlově ulici. Po přestěhování se do Poděbrad založil takovou restauraci i zde. Jmenovala se Reva. Postupně sídlila v zámku, pak vedle restaurace Savoy a nakonec na kolonádě, v místě dnešního Vilémova pekařství. Z té doby je i uveřejněná společná fotografie manželů Wolfových. V domě postaveném poděbradskými zahradníky bratry Josefem a Václavem Baštovými také Wolfovi bydleli. Jiří byl členem poděbradského Sokola a ve městě také vedl místní skupinu unitářského společenství. Vedle toho byl i městským radním. A v neposlední řadě byl velký vlastenec. První schůzky týkající se odboje se měly uskutečnit již v květnu 1939. Jiří s Marií poté vyvíjeli celou škálu činností: vydávání a rozšiřování ilegálního časopisu V boj!, příjem, rozmnožování a distribuce ilegálních tiskovin, udržování zpravodajských styků s vedoucí skupinou odboje v Praze, ukrývání ohrožených osob v jejich bytě, pomoc ohroženým osobám s útěkem do zahraničí, peněžní a potravinová podpora rodinných příslušníků zatčených osob. Wolfovi se bohužel těmito aktivitami dostali do hledáčku gestapa. Jiří byl zatčen 26. října 1942. Pokud jde o jeho úmrtí, nejčastěji se uvádí, že 18. listopadu 1942 ve věznici gestapa v Kutné Hoře spáchal sebevraždu. Ovšem podle tvrzení manželky byl umučen při výslechu. Nejasné je také místo jeho pohřbení. Není totiž v evidenci žádné matriky ani místně příslušného archivu nebo jiné instituce. Spolubojovník na ilegální protinacistické frontě Jan Rada uvedl v novinovém článku, že Jiřího Wolfa nelze odsunout na druhé místo v řadě jeho spolupracovníků, protože byl duší, pilířem a ohniskem ilegální skupiny vedle své statečné ženy Marie a kapitola tohoto posledního životního období obětavé a statečné práce v Poděbradech musí být vždy nadepsána jeho jménem. V roce 1946 byl vyznamenán za svou statečnou činnost proti nacistické okupaci Československým válečným křížem 1939 In Memoriam a je uveden na památníku obětí 2. světové války na poděbradském zámku. Vysoký vojenský řád byl udělován jednotlivcům za mimořádné činy během válečného konfliktu. Manželka Jiřího Wolfa Marie (rozená Kurcová) se narodila v roce 1898 v Sezemicích a rovněž byla odbojově činná. Její zatčení, jak gestapo rozkrývalo ilegální síť, se váže k datu 17. listopadu 1942. Byla vězněna v Kutné Hoře, Kolíně, v Praze na Pankráci, v Lipsku, v Litoměřicích a v Bavorsku. Během této doby utrpěla poranění páteře a zánětlivé onemocnění dýchacího traktu. V Litoměřicích byla odsouzena za napomáhání k velezradě ke třem letům vězení a ztrátě občanských práv. Po osvobození se Marie vrátila do Poděbrad s podlomeným zdravím, mimo jiné s obrnou paže, poruchou srdce a ledvin. Od Ministerstva národní obrany obdržela Československý válečný kříž 1939 a Medaili za zásluhy I. stupně. V lednu 1946 se odstěhovala do Prahy. Měla působit jako tajemnice Svazu osvobozených politických vězňů. Její další činnost i místo posledního odpočinku zůstávají neznámé. Děti Wolfovi neměli. (HN)