*1939
Narodil se v Poděbradech, otec byl instalatér a matka kuchařka. Po šesti letech přišel na svět bratr Ladislav. František se od pěti let učil hrát na klavír, hodně četl, zpíval, recitoval. Oba rodiče byli členy „Hlaholu“, který občas spolupracoval i s ochotnickým souborem „Jiří“. Tam si odbyl svůj divadelní křest v maličké roli poslíčka v Othellovi. Po čase se sám stal členem souboru a s Janem Pavlíčkem a dalšími vytvořili mladou odnož poděbradských ochotníků. Došlo i na první režii – Dalskabáty. To až poté, kdy ukončil základní školní docházku a chtěl pokračovat ve studiu dál. Nejdřív však musel absolvovat JUK – jednoroční učební kurz a to z důvodu, že se prý ještě nezbavil prvků idealistické výchovy junácké. Nebyl v tom sám. Spolu s ním JUK napravoval i další třídním původem nevyhovující spolužáky. Teprve pak mohl nastoupit na jedenáctiletku. Tak se tehdy nazývalo gymnázium. Pokračovali v něm i studenti, kteří nemohli dokončit tu báječnou Kolej Jiřího z Poděbrad, kterou založili skaut a anglofil doc. Ladislav Filip a pedagog František Jahoda. Studenti bydleli na zámku, během studia absolvovali také jedno řemeslo i školu v přírodě v Krkonoších, angličtinu učila rodilá Angličanka a třeba na dubnový svátek svatého Jiří se všichni otužovali v Labi. A někteří studenti jako Forman, Passer, Havel hráli Na Kovárně divadlo! To si František nenechal ujít! Na jedenáctiletce, což byla soudobá varianta gymnázia, dokončovali někteří frekventanti zrušené Koleje svá studia. Jedním z nich byl třeba i Mario Klemens, později dlouholetý dirigent FISYO, který vzal Františka do svého školního orchestru jako pianistu. Spolužákem a kamarádem byl i Pavel Pecháček, pozdější ředitel Rádia Svobodná Evropa. Na škole byl také dramatický kroužek, kde hrál i František. Dodnes si pamatuje, že jednoho večera poezie se zúčastnil i Milan Kundera. Po představení pak slavný autor všechny herce pozval do vinárny pod Záložnou a se všemi si povídal jako rovný s rovným. Po maturitě následovalo pět let na VŠE v Praze. Studium ekonomiky dopravy bylo bez problémů, takže mohl po večerech navštěvovat všechna pražská divadla. Miloval hry V+W, později nic nevynechal ani v Semaforu. V té době začal psát písňové texty. Jeden z nich zhudebnil skladatel Alfons Jindra. Vznikl charleston „Láska na kolech“, který s orchestrem Karla Vlacha zpíval Milan Chladil. Prodalo se téměř 300.000 desek! Seznámil se s dalšími skladateli Jiřím Maláskem, Jiřím Bažantem, zpíval s orchestrem Zdeňka Bartáka. Ale na víkendy se vracel vždy do Poděbrad, kde vystupoval se orchestrem Josefa Jíny. Také jezdili s Martou Kubišovou zpívat do Nymburka, kde působil velký bigband Bohumila Sedlatého. Další doživotní kamarádkou se stala Jitka Zelenková. Po promoci přišla umístěnka do ČSAD Praha a po roce dal navždy sbohem ekonomii. Rok působil jako člen malé hudební skupiny v Kolíně a v roce 1964 se stává Zacharník sólistou operetního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích. Hraje velké role jako je například Popiel v Polské krvi, Fredy v My fair lady a další. Studuje dálkově zpěv a klavír na pražské konzervatoři, pedagogem byl sólista ND, zasloužilý umělec Oldřich Kovář. Na jevišti se potkává s legendárním idolem Járou Pospíšilem, režíruje ho Franta Paul. Při hostování Na Fidlovačce si zahrál s Otomarem Korbelářem. Často vystupuje na estrádách, třeba na Libereckých výstavních trzích. V roce 1972 odchází do Brna. V Teplicích zůstává bratr Ladislav, také jako sólista, dokonce si zahráli spolu i bratrskou dvojici… Během třiceti let v Operetě, později Zpěvohře ND Brno hraje velké operetní i muzikálové role jako například Eisenstein v Netopýrovi, Higgins v My fair lady a další. Začíná pravidelně režírovat, překládá zpěvní texty amerických muzikálů jako Zpívání v dešti a další. Píše libreta a texty písní vlastních her: Holky na ocet, Popelka Cindy, Gordický uzel (hudba Ferdinand Havlík ze Semaforu), Mauglí, Princezna Písnička, Tuze pyšná princezna, Hoši od bobří řeky. Jeho díla hrají i další česká a slovenská divadla. Působí i v rozhlase a brněnské televizi. Na konec kariéry se stává uměleckým šéfem Zpěvohry ND Brno. V důchodu vydal František Zacharník 14 knížek, převážně pro děti (např. Pohádky o princeznách a další), ale i o divadle: Před oponou, za oponou, Ve službách operety…(FZ)