*1942
Narodil se v Opočně jako prvorozený syn majitel pily a prodejce uhlí, matka byla v domácnosti. O tři roky později se narodila sestra Blanka a dva roky na to ještě bratr Pavel. Bohužel Blanka v pěti letech zemřela na zápal mozkových blan, když letadlo z Londýna s potřebnými léky mělo pro mlhu zpoždění. Po základní škole úspěšně absolvoval v Náchodě na střední ekonomické škole. Chtěl pokračovat dál ve studiu na vysoké škole, ale jako syn živnostníka ani nebyl pozván k přijímacím pohovorům. Nastoupil proto na umístěnku do Pozemních staveb v Rychnově nad Kněžnou na funkci účetního. V roce 1965 se oženil s Miroslavou Třešňákovou a v roce 1966 přišel na svět syn Pavel a v roce 1974 druhý syn Aleš. Zaměstnavatel mladé rodině sliboval byt, ale nic se nedělo a tak poprvé změnil zaměstnání a nastoupil jako ekonom v podniku Korek Klášterec nad Orlicí, kde slíbený byt dostal. V srpnu 1968 obsadili místní kasárna sovětští vojáci a začaly nepříjemnosti, které ztěžovaly život, až se rodina raději odstěhovala k rodičům zpět do Opočna do jedné místnosti a Václav nastoupil jako ekonom ve Východočeských konzervárnách a lihovarech v Dobrušce. Po čase naštěstí přišla změna v práci i v bytu a Václav přijal nabídku na pozici hlavního účetního s perspektivou přechodu do funkce ekonomického náměstka opět u Pozemních staveb v Rychnově. Další klíčový rok byl 1978, kdy manželka zdědila spolu se 2 sestrami patrový, velmi zanedbaný domek v Poděbradech. Ale protože obě sestry měly vlastní dům, tak došlo k dohodě, že tento dům budou obývat Zítkovi. Velmi rychle se jim podařilo opravit dům i přestěhovat se, takže od roku 1978 se rodina Václava Zítka zařadila už natrvalo mezi poděbradské obyvatele. Václav ještě rok dokončil svou práci v Rychnově a současně si hledal zaměstnání v Poděbradech. V roce 1979 začal pracovat v jako metodik v podnikové účtárně Skláren Bohemia. Později se stal vedoucím podnikového účetního odboru, aby později přešel na pozici vedoucího odboru ekonomiky práce. Ve sklárnách nakonec působil až do zániku akciové společnosti jako vedoucí kontrolního odboru. Začal hledat novou práci, a protože jeho celoživotním koníčkem byl tenis, kde aktivně pracoval jako funkcionář od okresní až po celostátní úroveň, ale také jako kvalifikovaný rozhodčí (opakovaně působil na Davis Cupu), tak se v roce 1993 zkusil přihlásit se do konkurzu na finančního ředitele Českého tenisového svazu a byl přijat. Na poděbradském tenise navázal celoživotní přátelství s místním tenisovým nadšencem a funkcionářem Ladislavem Langrem, se kterým organizovali desítky celostátních turnajů nejrůznějších kategorií, čímž společně přispěli k velké prestiži poděbradského tenisu. Celá pětadvacetiletá spolupráce vyvrcholila úspěšným pořádáním Mezinárodního mistrovství České republiky v Poděbradech v letech 1994 – 1996. V posledním roce poděbradského mistrovství však skončil s prací také na tenisovém svazu pro prohlubující se názorové rozpory s tehdejším prezidentem Janem Kodešem. Až do nástupu do starobního důchodu v roce 2004 pracoval Václav v nejrůznějších pozicích, ale jeho nejdelší a nepřetržité angažmá, byť převážně jen dobrovolné, je spojené s poděbradským tenisem. Tady desítky let působil jako člen výboru klubu, místopředseda, jednatel, účetní a sportovní manažer až do roku 2021. Obdržel řadu ocenění, zejména za obětavou činnost v oblasti sportu a při příležitosti Dne Poděbrad jeho dlouholetou práci byl městem Poděbrady oceněn Křišťálovým štítem. Starší syn Pavel vystudoval Pedagogickou fakultu, hrál závodně tenis v druhé lize, dva roky působil jako tenisový trenér ve Vídni a po návratu vybudoval v Kadani prosperující restauraci na vysoké gastronomické úrovni. Mladší syn Aleš vystudoval gymnázium v Poděbradech a jazykovou školu a pracuje jako manažer u privátní akciové společnosti. Oba synové mají po dvou dětech. Manželka Miroslava zemřela ve věku 80 let v roce 2020. (LL)