*1468 – †1511
První vnuk a dědic Jiřího z Poděbrad s velkou pravděpodobností, byť ho slavný dědeček asi ještě houpal na kolenou, se v Poděbradech zřejmě nikdy neobjevil. Ale s ohledem na význam kunštátsko-minsterberského rodu pro Poděbrady, nejen na něj budiž v této encyklopedii vzpomenuto. Narodil se na Kunětické hoře (podle jiných pramenů na Kladském hradě). Otcem byl Jindřich z Poděbrad a Minsterberka a matkou braniborská princezna Uršula, dcera braniborského kurfiřta Albrechta III. Achilla. Na jeho počet také získal první potomek dědečkovo jméno (ale ve jménech Jindřichových potomků se později dostalo i na druhého dědečka). Vzdělání nejen prvorozenému synovi, ale všem Jindřichovým dětem se dostalo na přání tchána v křesťanské víře a poslušnosti svaté římské církvi, k čemuž se ostatně otec Jindřich už sám dříve po smrti Jiřího z Poděbrad přiklonil. Jindřich dbal na to, aby o výchovu jeho dětí se starali duchovní vzdělanci. Stejně tak je však vychovával i k boji. Pravdou je, že písemný projev všech Jindřichových synů byl směsicí češtiny, němčiny s místy vkládanými latinskými výrazy. To se však překvapivě netýkalo Albrechta. Je zachován jeho osobní dopis ve věci očištění z papežské klatby jeho dědečka krále Jiřího a jeho potomků, který autor napsal na tehdejší dobu velmi vyspělou češtinou. Přesto hlavním jazykem Jiřího vnuků se stala němčina. O vztazích Albrechta s Jindřichem není nic známo, ale už v pěti letech svého prvorozeného syna zasnoubil se sedmiletou Barborou Olešnickou, dcerou piastovského knížete Konráda. Sňatek se však nikdy neuskutečnil, protože Barbora zemřela už v roce 1479. Na druhé straně jako devítiletého ho zase odmítl pustit v doprovodu krále Vladislava do Rakouska, údajně pro značnou namáhavost cesty pro mladého chlapce. V dospělosti Albrechta zapojoval do politických i hospodářských jednání, stal se častým přísežným svědkem otcových listin a také na něj měla být přenesena úloha poručnictví nad postiženým strýcem Bočkem, to však zemský soud pro procedurální chyby odmítl. Rozhodně se však cíleně mocenským hrátkám nevěnoval. Na druhé straně Albrecht se postavil za svou matku proti otci ve sporu kolem jejího zpovědníka. Albrecht byl společně se svými bratry a otcem také podepsán pod směnnou smlouvou z 28. dubna 1495, v níž bylo králi Vladislavovi předáno poděbradské panství a náhradou za něj Minsterberkové získali slezská vévodství Olešnice a Volov. A nádavkem měli ještě dostat 50 000 kop pražských grošů. Pravděpodobně už v roce 1488 se oženil s Salomenou Hlohovsko-Zaháňskou, která byla dcerou zaháňského knížete Jana II. se zajímavým přídomkem Šílený. V roce 1497 se z manželství narodilo jediné dítě – dcera, která dostala na počest babičky jméno Uršula. Ta se později výhodně provdala za nejvyššího kancléře Českého království Jindřicha Švihovského z Rýzmberka. V roce 1498 zemřel Albrechtův otec Jindřich, který pro dům pánů z Poděbrad vytvořil novou, silnou slezskou větev. Oproti očekávání a tradici v závěti však neurčil jako svého dědice prvorozeného syna, ale přenechal své statky synům společně s odkazem, ať se sami rozhodnou, jak s majetkem naloží. A tak společně spravovali dědictví. Albrecht sídlil v Kladsku, Jiří v Olešnici a Karel na Minsterberku. Prostřední bratr Jiří zemřel již v roce 1502 a o správu zděděných otcových statků se tak starali už jen dva zbylí bratři. V roce 1502 a následně 1504 Albrecht a Karel získali od císaře Maxmiliána významné privilegium vlastní ražby rýnských zlatých a vratislavských stříbrných grošů, čímž oba bratři zdůraznili knížecí suverenitu a vzrůstající vliv ve Slezsku. Přestože Albrecht byl s Karlem Jindřichovým spoludědicem, na mincích se vyskytuje pouze jméno nejmladšího bratra Karla I. Přesun politických i majetkových aktivit Poděbradů do Slezska byl už nevratný, ale pokračování dynastie nezajistil ani Albrecht, ani bratr Jiří, ale až nejmladší syn, budoucí excelentní politik, myšlením ne nepodobný svému dědečkovi Karel I. Minsterberský. Ten také po smrti bratrů převzal veškerý minsterberský majetek ve Slezsku. Ale ještě před tím Albrecht v roce 1501 prodal spolu se svými bratry i přes odpor českých stavů Kladsko za 70 000 rýnských zlatých rakouskému hraběti Oldřichovi z Hardeka. Ten si později vzal za manželku Albrechtovu a Karlovu sestru Sidonií. V roce 1509 bratři zastavili Minsterbersko opolskému knížeti Janovi. Rodové knížectví se do rukou Minsterberků vrátilo až v roce 1532. Albrecht, podobně jako otec i dědeček trpěl rodovými tělesnými neduhy a často využíval léčbu horkými prameny v polském Landeku. Do českých ani moravských dějin výrazně nezasáhl. Albrecht z Minsterberku a Poděbrad, člen zemského sněmu, kníže Minsterberský, Olešnický a hrabě Kladský zemřel v relativně mladém věku v Prostějově, když tam pobýval na návštěvě u Viléma z Pernštejna. (LL)