*1920 – †1972
Poděbradský rodák už jako malý žák začínal v Sokole. V 18 letech složil současně župní pořadatelskou zkoušku i členský slib. Od téhož roku se stal i členem cvičitelského sboru jednoty. Společně s dalšími sokolskými bratry přečkal Protektorát v oddílu házené a krátce po válce v roce 1947 uspěl u župních cvičitelských zkoušek a stal se členem župního náčelnictva. Na legendárním XI. všesokolském sletu v roce 1948 byl vedoucím tábora župy Tyršovy a měl na starosti koordinaci vystoupení dorostenců na Strahově ve skladbě Hra, práce, život. Od mládí byl velkým propagátorem a později i organizátorem a vedoucím táboření a turistiky. Organizoval župní tábory ve Sloupu u České Lípy a na Želivce u Císařova mlýna v Hněvkovicích. Na tomto úseku vykonal nemalý kus práce pro zdravý životní styl mládeže. Protože byl aktivním členem na tomto poli už od roku 1934, kdy poprvé organizoval sokolské táboření, které později rozvinul jako župní vedoucí, byl nominován do komise pobytu v přírodě náčelnictva Československé obce sokolské. V organizování táborů pokračoval i po zrušení Sokola, ale rekreační areál na Želivce byl v roce 1967 zlikvidován a v tom samém roce nástupnická poděbradská tělovýchovná jednota Jiskra se nepochopitelně chtěla zbavit i chaty v Malé Úpě. Naštěstí to přes snahu tehdejšího předsedy Františka Dubského, výborem jednoty neprošlo. O zachráněnou chatu se střídavě dobrovolně starali tři správci a to Josef Francl, Josef Obr a právě Miroslav Hruška a společně se také věnovali cvičení dorostu a dospělých v oddílu sportovní gymnastiky. V době krátkého uvolnění v roce 1968 se aktivně zapojil do přípravného výboru na obnovu Tyršovy župy, v Poděbradech byl zvolen jednatelem obnovené sokolské jednoty, leč příchod okupační sovětské armády vše zmařil. Protože byl příliš viditelný se svým sokolským zápalem, stal se velmi brzy nepohodlným a normalizační režim mu to začal znepříjemňovat v zaměstnání. Byl vnímán jako politický nepřítel socialistického režimu a v důsledku toho propuštěn ze zaměstnání ve Vývojových laboratořích ČVUT. Dlouhou dobu nemohl nalézt práci, aby uživil rodinu. Přesto navzdory tíživé situaci stále pokračoval ve snaze obnovit sokolskou jednotu. Ještě v roce 1969 podal přihlášku k doplňujícímu cvičitelskému semináři. Situace se však začala vyostřovat i v tělovýchovné jednotě Jiskra. V roce 1970 se v Nymburce konala okresní konference tělovýchovné organizace, která negativně hodnotila nedostatky okresních tělovýchovných slavností. Rezignoval okresní náčelník bratr Vavák a navržený Miroslav Hruška funkci odmítl pro neshody s okresním tajemníkem Pátkem. Koncem roku se konalo plenární zasedání okresního svazu tělocvičné organizace (Sokol), kde byl ostře kritizován okresním tajemníkem právě Miroslav Hruška za reakční politické názory, snahu odtrhnout sokolské hnutí od sjednocené tělovýchovy a navrhl jeho odvolání z okresního výboru. To také veřejnou volbou proběhlo. Miroslav Hruška zůstal ještě ve výboru tělovýchovné jednoty Jiskra v Poděbradech. Tam vydržel jen do roku 1971, kdy se obměnila větší část výboru tělovýchovné jednoty, a nové normalizační vedení odvolalo z členství ve výboru Miroslava Hrušku, protože jeho otevřený nesouhlasný postoj s posrpnovým vývojem ve společnosti byl neslučitelný s působením na mládež. Neustálý tlak a ústrky spojené s každodenním stresem a existenční nejistotou způsobily, že nečekaně v necelých 52 letech sokol, sportovec tělem i duší umírá na mrtvici. (LF)