*1887 – †1942
Na osudu této na první pohled zdánlivě neznámé obyvatelky Poděbrad lze dokumentovat hrůzy a utrpení, které přinesla okupace a 2. světová válka i do Poděbrad. Památník v místě bývalé židovské synagogy připomíná jména všech poděbradských židovských spoluobčanů, kteří byli od června 1941 systematicky deportování z rasových důvodů do vyhlazovacích táborů, až hrůzné číslo, díky důsledné německé evidenci, dosáhlo na 216 obětí! Nikdo z násilně deportovaných se zpět už nikdy nevrátil. Mezi odvlečenými spoluobčany byla i čtyřiapadesátiletá vdova Růžena Spiegelová. Když jí zemřel manžel Alfred Spiegel (1878–1936) a děti už byly z domu, rozhodla se prodat majetek a zbytek života prožít v domku v Poděbradech. Neznáme přesný důvod volby právě Poděbrad, ale jisté je, že její poslední adresa před transportem smrti byly Poděbrady, tehdy ulice Kramářova (dnes Mánesova) 569. Je dílem náhody, že téměř přes plot sousedila její vilka s domem, kde od roku 1940 žila Zdena Mašínová se svými dětmi. Růžena Spiegelová se narodila v Heřmanově Městci v okrese Chrudim Emilu Salusovi (1854–1910) a Kláře Salusové, rozené Offerové (1851–1937). Měla celkem osm sourozenců. Po svatbě v Praze v roce 1907 se přestěhovala do rodného města svého manžela Alfréda, do Kostelce nad Orlicí. Spiegelovi tady podnikali ve velkém. Obchodovali s obilím, pražili kávu a vyráběl likér pod názvem ASKO (Alois Spiegel KOstelec). V Kostelci také provozovali vyhlášený hostinec. Manželům se postupně narodily čtyři děti: Marie (1908 –1943), František (1909), Anna (1910–1989) a Jan Karel (1917) Ani u jednoho ze synů neznáme jejich osud. Prvorozená Marie zahynula v koncentračním táboře a jediná z přeživších byla Anna.. A přes ni se dostáváme k jedné velmi zajímavé osobě. Anna na kosteleckém gymnáziu poznala o rok staršího Josefa Korbela (1909–1977) z Letohradu. Navzájem se oslovovali Jožko a Andulo. A při prvním setkání se budoucí manžel prý uvedl slovy, že Andula je nejupovídanější holka v Čechách, za což prý slíznul pohlavek. Později pak manželce říkal Mandulo. Mladí lidé se do sebe rychle zamilovali. Rodiče Anny však ze vztahu zpočátku nebyli nadšeni, protože otec Josefa původně pracoval u dráhy a pak u nádraží prodával dřevo do sirkárny. Proto dceru raději poslali do internátu v Ženevě, aby tam na Jožku zapomněla. Jenže ekonomickou situaci i názor Spiegelový později změnila náhoda, když Arnošt Korbel koupil akcie nedalekých lomů z Litic, na nichž se štěstím slušně vydělal, že se koncem dvacátých let rodina mohla přestěhovat do Prahy a otevřeli si tam obchod se stavebním materiálem. Během odloučení Josef dostudoval, rok strávil na Sorbonně v Paříži. Ve 23 letech obdržel doktorát práv na Karlově univerzitě a po 14 měsících vojenské služby nastoupil do služeb ministerstva zahraničí, znovu se shledal s Annou Spiegelovou a 20. dubna 1935 se konečně konala svatba. Novomanželé se nastěhovali do pražského secesního bytu a Josef Korbel byl jmenován tiskovým přidělencem československého vyslanectví v Jugoslávii. Manželé se proto přestěhovali do Bělehradu. V květnu 1937 se jim tam narodila Marie Jana neboli Madlenka. A to je osoba, o niž tady běží. Všeobecné veřejnosti je totiž známá jako Madeleine Albrightová (1937–2022), pozdější první žena v čele ministerstva zahraničí USA. A babička jedné z nejmocnějších žen světa Růžena Spiegelová posledních 6 let života strávila v Poděbradech! Zcela jistě ji tady vnučka nenavštívila. Zeť Josef byl v té době příliš vytížen diplomatickou prací v Evropě, kde se schylovalo k válce. Když se v roce 1938 vrátil zpět do Československa, Malá Marie Jana šla k dědečkovi a babičce Korbelovým, kteří se mohli o ni lépe postarat než samotná vdova Růžena Spiegelová a 25. března 1939 rodina přes Bělehrad emigrovala do Londýna a tam zůstala celou válku. Když se nakrátko v roce 1945 Korbelovi vrátili domů, babička Růžena a v podstatě celá Spiegelova rodina byla vyvražděna. Babička Růžena totiž 9. června 1942 s jedním zavazadlem nastoupila v Poděbradech do vlaku na Kolín, odkud odjela do Terezína a odtamtud už 12. června byla transportována do vyhlazovacího tábora Trawniki, kde byla zavražděna. Madeleine Albrightová dlouhá léta žila v domnění, že rodina emigrovala pouze z politických důvodů a rasový důvod emigrace neznala. Teprve v dospělosti se z reportáže v deníku Washington Post dozvěděla, že její rodina byla židovská a že se její prarodiče Arnošt a Olga Körbelovi i babička Růžena Spieglová a více než třicet dalších příbuzných stali oběťmi holocaustu. (LL)