*1742 – †1813
Do Poděbrad přišel v roce 1774 z Korutan, kde byl fořtmistrem. Jeho manželka rozená Vídeňačka se velmi dobře naučila česky, stejně jako manžel. Ten si v Poděbradech v novém úřadu hejtmana záhy získal velkou oblibu. Přes svou přísnost a pořádkumilovnost dokázal se přiblížit poddaným a získat si jejich přízeň. Na poděbradském panství realizoval řadu významných zákonů a nařízení, jež podstatně ulevovaly poddanému lidu. Šlo především o robotní patent z roku 1775. I když jeho uvedení v život nebylo bez problémů. Začátkem 70. let 18. století české země postihla opakovaně neúroda. Lidé houfně umírali hladem. Dokonce i v okolí Poděbrad poddaní v zoufalství přepadali bohaté sedláky i povozy s obilím. Hejtman Bayerwec požádal krajský úřad v Hradci o vyslání kompanie vojáků, aby mohl udržovat pořádek. Ale jak už to tak bývá, ve chvílích nejtěžších se daří nejrůznějším fámám. Mezi poddanými se rozšířila zpráva, že existuje „zlatý císařský patent“, který ruší robotu, ale vrchnost jej prý záměrně tají. Ta zpráva se šířila jako lavina z východních Čech a 22. března 1775 přitáhly k Poděbradům od Chlumce a Hradce houfy vzbouřených sedláků. Mělo jít až o pět tisíc lidí. Necelá čtyřicítka mušketýrů v Hradecké bráně (u dnešní Komerční banky) je dlouho zadržet nedokázala. Ale i to stačilo, aby hejtman dal zatarasit zámek a sám v kočáře ujížděl do Nymburka. Jenže v Nymburské bráně se dozvěděl, že most v Nymburce byl stržen a tak to obrátil k poděbradskému mostu, jenže na náměstí ho zajali vzbouřenci, odvedli na zámek, kde musel slavnostně prohlásit a následně i podepsat zrušení roboty. Tento akt určitě přispěl k zvýšení sebevědomí povstalců, protože už pouhé tři dny na to došlo k nejznámějšímu velkému střetu sedláků s císařskými vojáky u Chlumce nad Cidlinou. Není divu, že v očekávání dalších rebelií požádal hejtman o posílení vojenské posádky zejména k ochraně strategicky důležitého mostu. Proto i jeho přičiněním došlo 25. listopadu 1775 k prodeji chátrajícího obecního domu na místě dnešní Záložny císařskému vojenskému eráru. Vojenská správa budovu zbořila a postavila tady nejprve stáje a později i kasárna. Poděbrady se tak staly na čas posádkovým městem. Selská povstání byla potlačena, ale na skutečné zrušení roboty jsme v Čechách museli počkat až do roku 1848. Ovšem jako první vstřícný krok po hladových bouřích přišla tak zvaná raabizace, pojmenovaná po vrchním císařském řediteli komorních statků Františkovi Antonínu Raabovi. Zatím se týkala jen 105 císařských statků a spočívala v tom, že vrchnostenská půda se rozdělila mezi sedláky a ti pak místo roboty platili feudálům rentu v penězích, naturáliích nebo v kombinaci. Do Poděbrad přijel sám ředitel Raab 10. června 1776 a za přítomnosti hejtmana Bayerweca došlo k rozparcelování vrchnostenských dvorců a zřízení tří nových vsí, kterým dala jméno sama císařovna Marie Terezie. Šlo o Glückzu (dnes Klipec), Beierweck (dnes součást Velimi) a Siegfeld (dnes Vítězov). Osvícený hejtman Bayerwec však udělal kus záslužné práce i ve školství při zakládání a vybavení nových škol na panství. Vzorně uvedl v život Toleranční patent z roku 1781 a dle dispozic rušil na panství vybrané kostely a kaple. Stejně jako při dělení komorních pozemků projevil nemalé organizační schopnosti i ráznou ruku. Nutno také poznamenat, že právě za jeho správy byl v roce 1778 z nařízení Marie Terezie určen zámek k ubytování 22 penzionovaných důstojníků. A tento stav trval až do prodeje panství v roce 1839. Za své zásluhy byl povýšen do zemanského stavu a v roce 1797 byl dokonce jmenován vrchním ředitelem všech císařských komorních panství v Čechách. Hejtman Bayerweck, respektive pan vrchní (nové pojmenování po změně uspořádání panských kanceláří z poloviny 80. let 18. století) zanechal po sobě v zámeckém archivu vzorně vedené úřední knihy – diária, ve kterých jsou zachycena všechna jednání s poddanými i se stranami. Nejzajímavější z těchto zápisů jsou ty, které se týkají náboženských poměrů na Poděbradsku, protože vyostřená nesnášenlivost katolíků a jinověrců na poděbradském panství byla vyhlášená a často mívalo dohru až na poděbradském zámku. Z Poděbrad pak odešli manželé Bayerweckovi do Čáslavi k synovi. Tady tento zasloužilý a oblíbený muž zemřel a byl zde také pochován. (JH)