*1981
Narodil se sice v Praze, ale do Poděbrad jezdil odmalička za babičkou z máminy strany. V dětství jeho i staršího bráchu Petra trápily zápaly plic, a tak se rodiče rozhodli, že si v Poděbradech zrekonstruují dům a přestěhují se tam. Lukášovi bylo devět, když se stal žákem základní školy T. G. Masaryka, a opravdu veškeré nemoci s lázeňským vzduchem vzaly za své. Jelikož táta Rostislav byl vystudovaný právník a po celý život podnikatel, ve volném čase trenérem juda, logicky k němu vedl i své dva kluky. Zakrátko po přestěhování se zapojil do místního judistického klubu a jeho mladší syn vydržel u tohoto sportu do devatenácti let, kdy se rozhodl, že se chce věnovat poněkud surovějším záležitostem. I tady ho táta podpořil nejen finančně, ale jezdil s ním obětavě na závody. Maminka Hana, povoláním vychovatelka a učitelka, zase svým klukům doma vytvářela láskyplné prostředí. I když pro rozbitý obličej a věčné modřiny svého syna moc pochopení neměla. Lukáš začal se sportovním sambem, které se judu podobá, ale smí se tam víc útočit. K němu si přidal thajský box a posléze ještě bojové sambo (tzv. combat sambo), při němž se mohou používat kopy i údery. Snad i proto, že zápasníci mají na sobě vršek od kimona, za nějž mohou soupeře chytnout a úspěšně s ním hodit, sedl mu tenhle sport tak, že v něm byl ve dvaadvaceti druhý na světě a třetí v Evropě. V dalším bojovém sportu – grapplingu/jiu jitsu no-gi –, ve kterém jde pro změnu o to soupeře „uškrtit“ nebo upáčit, se stal mnohonásobným mistrem republiky. Není divu, že se mu vedle MMA v současnosti věnuje coby trenér. Po tomto výčtu trochu paradoxně zní, že má vystudovanou zdravotní školu, obor zubní technik. Protože má šikovné ruce, šlo mu to, ale nebylo to nic pro něj. Nedovedl si představit, že hodiny prosedí, a proto se vrhl do rozvoje tátovy firmy na nápojové automaty. K tomu vystudoval vysokou školu hotelnictví v Praze. Vždycky stál na vlastních nohách a byl v práci svým pánem. Po práci trénoval zájemce o bojové sporty, pod klubem MMA Poděbrady to nejprve bylo v DDM Symfonie, kde začínali současní úspěšní MMA zápasníci bratři Miloš a Ondra Petráškovi, Vít Vávra a Jan Turek. Posléze klub získal zázemí v „bunkru“ základní školy Na Valech (dnes ZŠ Václava Havla) nebo ve fitness klubu Evo na Žižkově. Zkušenosti ze sportu a z podnikání spojil do svého současného poděbradského projektu, a to tělocvičny GYM24, která funguje již několik let v prostorách pod obchodním domem Albert a kde je možné absolvovat tréninky v bojových sportech nebo lekce různých druhů cvičení. Není typickým šéfem, jeho podnikatelským krédem je „peníze až na druhém místě“. Vede u něj snaha vytvořit spokojené prostředí, do kterého budou lidé rádi chodit. To se mu ve zmíněné tělocvičně skvěle daří a už spřádá plány na další zajímavý projekt. Je to bojovník, který má srdce na pravém místě. V roce 2016 s kamarádem Jarmilem Michalem založil organizaci MMA pomáhá a v rámci nymburských Galavečerů MMA pořádal sbírky pro postižené děti. V jeho životě jsou věci, které ho mrzí, ale nebere je jako životní prohry. Ty si prostě nepřipouští. Když mu v třiatřiceti letech lékaři řekli, že musí jít na operaci s páteří, silou vlastní vůle a cvičením se dostal do stavu, kdy operace nebyla nutná. A dnes se na žíněnce pere s dvacetiletými svěřenci. Zápasení ve svém životě podřizuje všechno, a proto mu moc času na jiné koníčky nezbývá. Má rád rychlá auta a motorky, o dovolených se věnuje nádechovému potápění. S dnes již bývalou manželkou, kadeřnicí Kateřinou, má syna Ondřeje (* 2010) a dceru Annu (*2012). Jeho děti, potažmo rodina jsou dle Lukášových slov jeho největším životním úspěchem a vše okolo, co se dá z pohledu veřejnosti posuzovat jako úspěch, je pouze součástí jeho práce a životní cesty. (MoL)