*1935
Je dalším ze studentů s výjimečným životním příběhem, kteří se objevili v Poděbradech během krátké existence Koleje krále Jiřího. Napsal kolem dvaceti knižních titulů, které zpočátku vycházely u manželů Škvoreckých v Sigty-EightPublishers v kanadském Torontu. Ale práce spisovatele se řadí až do poslední třetiny vrchovatě naplněného života. Už Janův dědeček byl vzdělaným mužem. Ovládal několik jazyků a měl předplacené britské Timesy. Otec Jaroslav (1901–1996) už v deseti letech odešel do Prahy na gymnázium a pak pokračoval na právnické fakultě, kterou absolvoval v roce 1923. Stal se úspěšným právníkem a rodina patřila k prvorepublikové elitě. Přátelili se třeba s rodiči Václava Havla, s Olgou Scheinpflugovou, nebo Leopoldou Dostalovou. Otec i matka Jarmila, rozená Kučerová, původem z Ústí nad Orlicí, měli umělecké sklony. JUDr. Jaroslav Drábek patřil po nacistické okupaci a zřízení Protektorátu mezi zakládající členy ilegální skupiny Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Nakonec Drábkova konspirace byla prozrazena a po zatčení gestapem byl transportován do Osvětimi, odkud se po půl roce vrátil zpět do pankrácké věznice, kde byl patnáct měsíců držen a vyslýchán, ale nakonec byl na Velikonoce 1945 propuštěn na svobodu. Po válce se vrátil do právní praxe a proslavil se jako hlavní prokurátor soudu nad Karlem Hermannem Frankem. Drábkovi měli dva syny, Jaroslava a Jana. Jan na rozdíl od staršího bratra už od obecné školy nepatřil k nejpilnějším žákům a jeho vzdor pokračoval i na gymnáziu v Křemencové ulici, kde propadal ze tří předmětů. Protože otec měl vlivné známé, zařídil, aby se jeho nezdárný syn protekcí dostal do výběrové střední školy s internátem v Poděbradech. Tam se potkal s Václavem Havlem, Milošem Formanem a také s bratry Mašínovými. Jan si Poděbrady oblíbil a s novými kamarády si prý představovali, že jsou ve vyhnanství a musí se postarat sami o sebe. Jenže otec občas pokračoval v publikování svých konzistentních názorů v Peroutkově týdeníku Dnešek a po článku s názvem Pravda, která zabíjí z roku 1947, kde kritizoval přehnané prosazování ruštiny na školách, měl v novém režimu osud zpečetěný a stejně tak i Jan už po roce studia v Poděbradech. Na vymyšlenou zprávu, že umírá babička, stáhli rodiče syna z Poděbrad, a když obdrželi konspirační zprávu, vydala se celá rodina přes Železnou Rudu do Bavorska, kam dorazili 6. března 1948 a už 10. Září se vylodili v New Yorku, kde se o rodinu postarali vděční židovští emigranti, kterým, JUDr. Drábek kdysi sám pomohl s emigrací. Bydleli v domě s českými exulanty, a za sousedy měli Pavla Tigrid, Ferdinanda Peroutku. Jan začal chodit do newyorkské highschool a otec se rychle uchytil v Hlasu Ameriky v českém a slovenském vysílání. V 80. letech, za prezidenta Jamese Cartera, když se začalo budovat Muzeum holokaustu ve Washingtonu, byl otec jmenován do komise pro US Memorial Holocaust, která formulovala koncepci muzea. Dr. Drábek se zasloužil o to, že dnes je v něm část věnovaná Lidicím. Syn Jan začal studovat na univerzitě na americkém jihu, ale bylo to v hodně bouřlivé době, kdy skončila segregace bílých a černých ve školách. Studium nedokončil a musel narukovat do americké armády. Přihlásil se do školy námořního letectva, ale krátce nato zjistil, že ze zdravotních důvodů létat nemůže, tak se vydal znovu studovat a ve Washingtonu dokončil bakalářské studium žurnalistiky a vypravil se zpět do Evropy. V roce 1961 nastoupil jako hlasatel Svobodné Evropy v Mnichově. Po dvou letech získal stipendium newyorkské Paderewski Foundation, se kterým se dostal na rok do jihoindického města Maysor, kde měl za úkol přesvědčovat indické studenty o demokracii. Tady poznal svou manželku, učitelku angličtiny Kanaďanku Joan a v roce 1964 v New Yorku měli svatbu. Odešli společně do Kanady, kde Jan Drábek vystudoval roční kurz pedagogiky a deset let učil na střední škole. A současně v Kanadě také začal psát knihy. Po převratu v roce 1989 manželé Škvorečtí byli posláni kanadskou vládou v lednu 1990 do Prahy a mohli si s sebou vzít dva další Čechy, kteří se zasloužili o literaturu. Vybrali si Markétu Goetz-Stankiewiczovou a Jana Drábka. V září 1991 pak Jan přijel do Prahy znovu, tentokrát už i s manželkou. Oba získali místo učitelů angličtiny pro ministerstvo zahraničích věcí. Po dvou letech dostal Jan Drábek nabídku na místo československého velvyslance v Keni. Po dalších dvou letech se opět vrátil do Prahy a stal se šéfem hradního protokolu Václava Havla. Měl jedinečnou šanci vítat anglickou královnu, papeže i evropské hlavy států. Po dalších dvouletce pak dostal opět nabídku na post velvyslance v Albánii. Jenže po třech měsících manželka vážně onemocněla a Jan Drábek se proto dostal do sporu s ministrem zahraničních věcí Jaroslavem Šedivým a odešel z diplomatických služeb. V roce 1998 se vrátil zpět do kanadského Vancouveru. Zpracováno s využitím materiálů projektu Paměti národa. (LL)