*1941 – †2019
Filmový režisér, fotograf a pedagog filmové a audiovizuální výchovy Čestmír Církva se narodil v Městci Králové do rodiny úředníka městské správy. Po ukončení základního vzdělání se rozhodl pokračovat ve studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, na oboru umělecké kovářství a zámečnictví (1956-1960). Bylo to rozhodnutí šťastné a Čestmír Církva po letech vzpomínal, že i zásadní pro jeho další pracovní život. Po maturitě absolvoval povinnou základní vojenskou službu (1962–1964). V těchto letech se začal stále více zajímat o fotografování a film, a přivítal proto možnost nastoupit jako osvětlovač a asistent kamery v pražském Filmovém studiu Barrandov, kde se mohl učit například u známých kameramanů, jako byli Miroslav Ondříček nebo Bedřich Baťka. Zájem o zvolený obor se rozhodl dál podpořit studiem na Filmové fakultě Akademie múzických umění (1966–1971, titul MgA.). Vybral si specializaci filmová a televizní střihová skladba s užším zaměřením na dokumentární film. Tomuto oboru se pak věnoval v následujících desetiletích. Jako režisér vytvořil na 180 dokumentárních snímků, mnoho z nich z oblasti umění (za dokumentární snímky o restaurování relikviáře sv. Maura získal roku 2003 novinářskou cenu Prix Bohemia). V letech 1970–1985 byl zaměstnán jako střihač a režisér v Československém armádním filmu (dokumenty, reklamní snímky ad.) a zároveň spolupracoval se slovenskou televizí (TV Bratislava) na přípravě celovečerních televizních filmů (zejména s režisérem Stano Párnickým). Celý život ho lákalo také pedagogické působení. Snad se v něm ozývaly i rodové kořeny, dědeček Jan Církva ze Svídnice u Dymokur působil na tamější škole jako její řídící učitel. Čestmír Církva zúročil své vědomosti a praktické zkušenosti nejprve na pražské FAMU jako externí (1974–1985), později řádný (1985–1991) pedagog a odborný asistent na katedře filmové a televizní střihové skladby. Změnu do jeho života přinesla sametová revoluce 1989, která otevřela další možnosti osobní realizace. Na začátku 90. let se Čestmír Církva rozhodl osamostatnit a v nově zřízeném ateliéru CFC se věnoval propagační činnosti a práci pro film, televizi a rozhlas. Prostor k uplatnění tu dostala i jeho zamilovaná fotografie. K pedagogickému působení se vrátil v letech 2000–2004, kdy se ujal vedení Tvůrčí dílny filmové a televizní tvorby na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze a zároveň se stal členem pracovní skupiny Národního filmového archivu pro filmovou výuku na školách. Po čtyřiceti letech života v Praze se Čestmír Církva na počátku tisíciletí odstěhoval do Poděbrad. Již v důchodovém věku vyučoval filmovou a audiovizuální výchovu na zdejším gymnáziu (2004–2005), později na základních školách v Dymokurech (2007–2008) a v Libici nad Cidlinou (2008–2019), přednášel také v Ústavu jazykové a odborné přípravy Karlovy univerzity v Praze (2017–2019). Své zkušenosti z oblasti filmu předával v Poděbradech také široké veřejnosti, a to ve Filmovém klubu, který založil a řídil v letech 2004–2011. Jeho pedagogická a osvětová činnost v oblasti filmové a audiovizuální výchovy byla oceněna in memoriam Cenou Borise Jachnina. Do konce života se věnoval fotografování. V jeho archivu najdeme snímky pořízené z četných zahraničních cest (Evropa, USA, Brazílie). Během života Čestmír Církva uskutečnil řadu výstav své fotografické tvorby. Mezi jinými proběhla roku 2012 fotografická výstava Cesty a zastavení s podtitulem GOODBYE ANALOG v Polabském muzeu (spolu s fotografiemi Čestmíra Církvy nabídla ukázku z tvorby jeho dlouholeté partnerky, výtvarnice a kurátorky Galerie Ludvíka Kuby, Aleny Tetaurové) a roku 2018 se uskutečnila výstava Čestmír Církva: Lidé & Z. Souček: Ptáci v galerii Josefa Jíry na Malé Skále u Turnova. (LK)