*1890 – †1945
Původně měl tento uznávaný architekt zanechat v Poděbradech svůj podstatně větší otisk, ale vstoupila do toho 2. světová válka, na jejímž začátku vítězný Freiwaldův projekt nejprve dostal zákaz realizace a na jejímž úplném konci Jindřich Freiwald padl při pražském povstání 8. května 1945 hrdinou smrtí. Narodil se do rodiny hronovského hostinského Františka Freiwalda a jeho manželky Josefy, rozené Jiráskové, vzdálené příbuzné Mistra Jiráska. Po vyučení odešel do Prahy na Vyšší průmyslovou školu. V letech 1913–1915 a 1917–1918 studoval na Akademii výtvarných umění u architekta Jana Kotěry, přerušení studia bylo dáno nuceným povoláním do zákopů 1. světové války. Pak ještě v roce 1919 bojoval na Slovensku proti maďarské intervenci a armádu opustil jako kapitán v záloze. Už v roce 1921 založili s Jaroslavem Böhmem společný ateliér Freiwald&Böhm. S manželkou Zdenou, rozenou Hrubešovou, měl syna Zdeňka a dceru Jindřišku, ale stále udržoval styky s rodným Hronovem. Tam se angažoval ve věci zřízení velkého muzea Aloise Jiráska a také se zasadil o každoroční konání festivalu Jiráskův Hronov. Freiwaldovi bylo vlastní silné vlastenecké cítění. Po celou dobu okupace organizoval pomoc vězněným přátelům v koncentračních a pracovních táborech, kterým z vlastních i získaných prostředků posílal balíčky potravin. Proto také hned 5. května 1945 oblékl svou dlouho připravenou kapitánskou uniformu a s dalšími dobrovolníky se přidal k osvobozování Braníku. Kdy se odvážně vydal vyjednávat s komandem SS, aby nevraždili zajatá rukojmí, byl sám zadržen a při odchodu jednotky SS ho Němci na kopci nad krčskou nemocnicí zavraždili. Jím založená Firma Freiwald&Böhm za svou předválečnou existenci měla podíl na realizaci zhruba stovky nejrůznějších soukromých staveb až po úřední budovy a divadla. A právě divadlo přivedlo architekta Freiwalda také do Poděbrad. Měl už za sebou úspěšné realizace divadelních budov v Hronově (1930), Chrudimi (1934) a v Kolíně (1939) a jeho ateliér se přihlásil do soutěže na vybudování nového divadla v Poděbradech poté, co staré Jiříkovo divadlo v roce 1937 nešťastně vyhořelo. V Poděbradech brzy po vzniku lázní v roce 1908 už staré divadlo nestačilo a navíc bylo diváky v zimě vnímáno spíš jako udírna a v létě zase jako mučírna, než důstojný stánek kultury. Proto byl v roce 1920 založen Sbor pro postavení Jiříkova divadla. Jeho cílem bylo sbírat finanční prostředky na stavbu nové moderní divadelní budovy. Jenže peníze se scházely velmi pomalu. Ovšem po požáru už zasáhlo obecní zastupitelstvo. Náklady na nové divadlo byly odhadnuty na dva a půl milionu korun. Sbor za celou existenci nashromáždil 400.000 Kč. Zbytek slíbily za zvýhodněných podmínek půjčit městu Občanská záložna, Okresní hospodářská záložna a Městská spořitelna. V lednu 1939 byla vypsána veřejná soutěž na nové divadlo. Staveništěm byla lichoběžníková parcela na nároží ulic Divadelní a Na valech, rozšířená směrem k náměstí a přístupná z lázeňského parku. Do srpna 1939 se sešlo k posouzení třicet návrhů od purismu až po monumentální klasicismus. První a druhá cena nakonec byly sloučeny a porota jimi podělila práce dvou autorských týmů: Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma a poděbradských rodáků Vojtěcha Kerharta s Vojtěchem Šeborem. Podlouhých tahanicích se obecní zastupitelstvo 29. ledna 1940 rozhodlo pro projekt firmy Freiwald& Böhm. Navzdory válečné situaci se rozeběhly stavební přípravy, což dokládají detailně rozpracované stavební plány z června 1940, leč válečná situace a stavební uzávěra na civilní stavby realizaci Jiříkova divadla překazily. V archivu lze dohledat neobvyklý lichoběžníkový tvar hlediště s nezvyklou ústřední uličkou a 12 lóží, navržených zřejmě pro lázeňský charakter města. Divadlo pro 600 diváků mělo mít velkorysé zázemí a průčelí budovy otevřené do lázeňského parku. Budova měla zahrnout také výstavní síň a menší víceúčelový sál. Protože doba stavbě divadla nepřála, poděbradští ochotníci hledali jiné místo pro své působiště. Zásluhou ochotnického režiséra Jana Rady byla nalezena nouzová varianta – vestavba divadla do budovy mezi prvním nádvořím a příkopem poděbradského zámku, které dříve bývalo kovárnou a hostincem. Prostor sloužil lázeňské společnosti jako skladiště a garáže. Práce na projektu se opět ujal Jindřich Freiwald, který ve válečné době s minimem zakázek zřejmě ocenil příležitost, jak zaměstnat svůj početný pracovní tým, třebaže šlo o úkol nepříliš prestižní. Jeho stavební plány jsou datovány do června 1941. Divadlo musel vtěsnat do úzké, podlouhlé budovy. Kvůli památkové hodnotě objektu nemohl vybudovat převýšené provaziště, jeviště má jen minimální zázemí a do protáhlého hlediště (13 metrů dlouhé a 6 metrů široké) vtěsnal včetně balkonu 408 míst k sezení a 20 míst k stání. Stísněný interiér nemohl být vybaven tak velkoryse jako původní projekt. Přesto Jindřich Freiwald v této realizaci projevil schopnost vsadit divadelní prostor i do málo vyhovujícího prostředí, navíc s minimálním zásahem do vnějšího vzhledu historického objektu. Divadlo bylo otevřeno ochotnickým představením Stroupežnického Našich furiantů na konci dubna 1942. V novém Divadle Na Kovárně ochotníci uvedli po slavnostním otevření ještě dalších šedesát tři představení, ale 15. února 1943 byli úředně rozpuštěni. Předseda spolku Jan Rada a několik jeho dalších členů bylo transportováno do koncentračních táborů. Divadlo bylo převedeno do správy města. (LL)