*1970
Už odmala ho v rodném Hradci Králové okouzlila železnice. Maminka Libuše pracovala jako mzdová účetní v lokomotivním depu ČSD, otec Pavel zase jako zedník a skladník. Díky režijní jízdence rodina hodně cestovala vlakem na výlety a malého chlapce dráha stále víc přitahovala. Má ještě mladší sestru Ruth (*1972), provdanou Pluhařovu, která dnes s manželem a čtyřmi dětmi žije v Lubnu u Nechanic. Ovšem vedle železnice se Petr krok za krokem stále víc sbližoval se silným rodinným ukotvením ve víře v Boha a s tím i spojenými setkáváními v královéhradecké Církvi bratrské. Podle rodinné legendy jedním z Geldnerovských předků měl být i německý humanista, teolog a mineralog Johannes Mathesius, který velkou část života strávil v Jáchymově. Přátelil se s Albrechtem Dürerem, ale hlavně s Martinem Lutherem, jehož myšlenky úspěšně šířil jako evangelický kněz a rektor vyhlášené jáchymovské školy. Možná i to přispělo k Petrovu rozhodnutí, že v duchu rodinné tradice vstoupil z vlastního přesvědčení v 15 letech do tohoto duchovního společenství. Po Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové v roce 1988 výběr další cesty ovlivnil právě intenzivní vztah k železnici. Nastoupil do Žiliny na Vysokou školu dopravy a spojů, kterou absolvoval v roce 1992. Stihl to tak akorát před rozpadem Československa, že neměl inženýrský diplom ze zahraniční školy. Souběžně s vysokou školou také dálkově studoval v Praze Evangelikální teologický seminář (1990–1995). Ještě před absolutoriem na vysoké škole se oženil s Janou Kostomlatskou (*1971), původně notářskou asistentkou, se kterou společně přivedli na svět tři dcery: Petru (*1994), Markétu (*1996) a Andreu (*2004). S ohledem na stále silnější inklinaci ke křesťanským ideálům asi nikoho nepřekvapí, že se s budoucí manželkou poznali na setkání křesťanské mládeže. Mladá rodina se zpočátku přestěhovala do Chrudimi a Petr Geldner po absolvování vojenské základní služby tam nastoupil jako výpravčí. Později pracoval ve stejné pozici Rosicích nad Labem, až nakonec skončil v České Třebové jako grafista, což je osoba, která sestavuje jízdní řády. Postupně se však železnici vzdaloval, pracoval v obchodní sféře, a také v ČSOB Pojišťovně na oddělení zajištění a zahraničních vztahů, kde využil svou velmi dobrou znalost angličtiny. Ale pak přišel rok 2000, kdy od 1. ledna vstoupil do služeb církve. Zprvu jako lektor, později jako vikář a v květnu 2004 se stal kazatelem v Pardubicích. V roce 2006 byl služebně přeložen do Poděbrad, kde kdysi žila manželčina prababička a maminka manželky Jany se narodila ve zdejší dávno zrušené nemocnici, jejíž budova je dnes součástí areálu Polabských mlékáren. Po příchodu do poděbradského bratrského společenství před Petrem Geldnerem stála veliká výzva a tou bylo dokončení stavby bratrského kostela Bétel, který se pak v roce 2007 stal nejmladší sakrální stavbou v celých středních Čechách. Do té doby setkání věřících probíhalo v provizorních podmínkách Zámeckého biografu. Druhý náročný úkol mladého kazatele byl novostavbu naplnit životem, aby se potvrdila oprávněnost její existence. I tady uspěl. Multifunkční prostor církevní společenství nabídlo k užívání široké veřejnosti. Probíhaly tam kurzy angličtiny, setkání maminek na mateřské dovolené, hudební kurzy, soustředění pěveckého sboru, turnaje ve stolním tenise a také „Legoprojekt“, při kterém děti různého věku po dobu jednoho nebo dvou týdnů stavěly městečko z kostiček lega. Významným počinem bylo také uspořádání první Půlnoční open-air v prosinci 2012 na Jiřího náměstí, čímž společně s Vítem Vurstem z Církve adventistů a Tomášem Mojzisem z církve Remedy položili základ tradice, která se už stala hojně navštěvovanou každoroční událostí poděbradských štědrovečerních nocí. Kromě těchto velkých projektů Petr Geldner považuje za velký osobní úspěch, že vedle šťastného a naplněného manželství dostal možnost a vlastně i výsadu pokřtít všechny své dcery na základě jejich vlastního svobodného rozhodnutí žít podle křesťanských hodnot. Ale třebaže i Jana Geldnerová také pracuje pro Církev bratrskou, jejich život není od rána do večera naplněn jen církevními povinnostmi. Petr si v Poděbradech zamiloval běh pro zdraví zdejším parkem, golfovým hřištěm nebo podél řeky. Polabská rovina je pro to jak stvořená. Ovšem s přibývajícími roky už s manželkou víc upřednostňují kolo. A protože služební pobyt Petra Geldnera se v Poděbradech v roce 2016 naplnil, v novém působišti v Náchodě si na kole pro změnu oba vyšlápnou už do většího terénního převýšení. Z Poděbrad se Geldnerovým odcházelo s těžkým srdcem. Vytvořili si spoustu velmi osobních vazeb, silnou komunitu, ale takový je už život většiny farářů. K jejich službě často patří stěhování. A všechno tak začíná znovu. (LL)