*1889 – †1986
Nejméně tři generace narozené v Poděbradech a okolí do poloviny minulého století ji mají ještě v živé paměti. Byla první dětská lékařka pro celé Poděbradsko. Svou ordinaci si otevřela už v roce 1926 v dnešní Palachově ulici v domě, který postavil její švagr a blízký důvěrník Ing. Jan Frič. Tady ordinovala až do zrušení v roce 1948. Pak do roku 1965 pokračovala ještě jako dětská lékařka v dětském zdravotním středisku Na Dláždění. Byla pátým ze šesti dětí poděbradského lékárníka a starosty města Jana Hellicha a jeho manželky Růženy, rozené Havlíkové. Starší sestra Marie se provdala za advokáta Čiháka do Havlíčkova Brodu, druhá starší sestra Milada se stala ženou Ing. Jana Friče, tehdy lesníka na poděbradském panství, později lesního rady a zakladatele Československého zemědělského muzea. Jarmila Hellichová vyrůstala pod přímým otcovým vlivem. Od mládí měla příležitost poznávat jeho přátele, významné osobnosti tehdejšího vědeckého světa. Základní školu i měšťanku vychodila v Poděbradech, vyšší dívčí v Praze. Odtud se po matčině smrti musela vrátit domů, aby vedla otcovi domácnost. Její přání stát se profesorkou tělocviku překazily válečné události. Ale později pod patronátem strýce Bohuslava, tehdy ředitele bohnického ústavu choromyslných, vystudovala medicínu a v roce 1923 byla jako třiatřicetiletá promována v pražském Karolinu. Po tříleté lékařské praxi na interním oddělení České dětské nemocnice v Praze se rozhodla, že bude léčit děti ve svém rodném městě. Dlouho byla jedinou dětskou lékařkou v celém kraji. Také otevřela ojedinělou Poradnu pro matky a děti, pro kterou se podařilo postavit nový nadační dům Na Dláždění, v němž se dodnes nachází dětské zdravotní středisko. Velkou láskou dr. Hellichové byl tělocvik. Od mládí byla nadšenou Sokolkou, dokonce v roce 1913 se jako první žena zúčastnila jednání ústředí České obce sokolské a v letech 1932–1939 byla náčelnicí místní jednoty. Byla nejen vzornou cvičitelkou a organizátorkou sokolských akcí, ale i pečlivou kronikářkou a správkyní sokolského archivu. Měla velkou zásluhu na tom, že archiv přes nepřízeň doby byl zachován neporušený a že po jejím uspořádání je nyní uložen v poděbradském muzeu. Nakonec jí bylo dopřáno, aby po režimem vynucené přestávce v poděbradském Sokole cvičila až do svých 85 let. Se stejnou péčí se věnovala charitativní činnosti v Červeném kříži. Tam se spřátelila s předsedkyní s dr. Alicí Masarykovou, která za ní do Poděbrad ráda zajížděla. Další velkou láskou bylo muzeum. Vždyť od jeho založení pomáhala otci při shromažďování a pořádání sbírek a po otcově smrti vedla muzeum jako předsedkyně muzejního spolku. Za okupace nemalým osobním rizikem ukládala na tajná místa mnoho cenných historických sbírek. V padesátých letech postihla dr. Hellichovou další velká rána. Po sokolské činnosti se musela rozloučit i s milovaným muzeem. Po roce 1956 byl zrušen muzejní spolek a násilná reorganizace se dotkla podstaty dosavadní muzejní činnosti. Jarmila Hellichová byla doslova násilím odstrčena od toho, co její otec a pak ona sama po dlouhá léta budovali. Přesto nezatrpkla a hned, jak to bylo možné, se v 60. letech do reorganizovaného muzea vrátila. Nechyběla na žádné muzejní akci, všemožně podporovala návštěvnost muzea mezi Sokolkami i bývalými pacienty a díky své vynikající paměti a orientaci ve starých sbírkových fondech poskytovala neocenitelné služby novým profesionálním muzejníkům. Ovšem největší osobní tragédií, která ji postihla, byla postupná ztráta zraku. Vědoma si toho, co ji čeká, stačila zaznamenat na psacím stroji rozsáhlé vzpomínky na své mládí, studia a dlouholetou pediatrickou praxi. Bohužel posledních 15 let jejího života bylo vyplněno úplnou slepotou. Kdo nepoznal jejího činorodého ducha, nepochopí, jak těžce se s tím vyrovnávala. Až do svých devadesátin, kterých se dočkala v jinak dobrém fyzickém i duševním stavu, stále doufala, že po odstranění šedého zákalu ještě uvidí. Ztrátu poslední naděje na oční operaci dlouho nepřežila a zemřela ve věku nedožitých 97 let. Dr. Hellichová se nikdy neprovdala a zůstala bezdětná. Mnoho let jí vedla domácnost jako hospodyně Anna Walterová, s níž si velmi dobře rozuměla a která jí dosloužila až do smrti. Sama zemřela v den pohřbu dr. Hellichové. (JH)