*1819 – †1900
K pozoruhodným osobnostem Poděbrad patří i Václav Hráský, byť byl s jejich dějinami spojen pouhé čtvrtstoletí. Zažil však převratnou dobu na počátku druhé poloviny 19. století, kdy se poklidné zemědělské městečko začalo probouzet ze své letargie, konečně se otevřelo jak průmyslovému podnikání, tak i čilému společenskému a spolkovému životu. A podnikavý duch Václava Hráského tu našel široké uplatnění. Narodil se v Nymburce, kde byl jeho otec Antonín soukromým poštmistrem. Jeho osud do roku 1847 není pro Poděbrady důležitý, ale v tom roce se oženil a z věna své ženy koupil v Poděbradech poblíž náměstí bývalý hostinec „U černé labutě“. Manželka Josefína pocházela ze Sadské, kde její otec, vážený měšťan a podnikatel Josef Burgemeister měl velkostatek s prvním cukrovarem v kraji. Václav Hráský vyženil dost prostředků na to, aby poděbradský dům nákladně přestavěl k pohodlnému bydlení, zřídil v něm poštu a ve dvoře další objekty k provozování povoznictví. Ten dům stával v místech parkoviště u Růžového slona a byl počátkem osmdesátých let spolu se sousedními domy zbořen. Josefina byla o dvacet let mladší než její muž a během deseti let, které s ním prožila, se jim narodilo celkem 6 dětí: Filipina (1848–1926), Viktor (1850–1856), Albertina (1851–1869), Egon (1852–1872), Marie (1854–?) a Jan Otakar (1855–1928). Zemřela na souchotiny v roce 1857. Ovdovělý poštmistr svěřil početnou rodinu služebnému personálu a v době končícího Bachova absolutismu se dal na politiku. Už v prvních volbách v roce 1861se stal purkmistrem a v čele Poděbrad stál až do roku 1870. Za jeho purkmistrování se v Poděbradech děly velké věci. Stal se hlavním organizátorem všech velkých místních národních slavností. Byl také duší všech právě zakládaných místních spolků, hlavně zpěváckého a ochotnického, nechyběl při založení poděbradského Sokola. Také pro své podnikání si Václav Hráský dovedl získat velký prostor. Spolu s poštou provozoval mimo jiné i dopravu a svými kočáry vozil cestující do Peček na nejbližší stanici první železniční dráhy u nás (Praha-Vídeň 1844). To byl asi hlavní důvod, když z titulu své moci tolik bránil stavbě severozápadní dráhy přes Poděbrady, kde měl být velký železniční uzel. Nakonec se dráha stavěla, ale kvůli urputnosti pana purkmistra na stavbě tohoto železničního uzlu na tom vydělal Nymburk. Hráský předtím však stačil vykoupit rozsáhlé pozemky na severním okraji města, které pak se značným ziskem na stavbu severozápadní dráhy prodal. Inspirován svým tchánem se v době začínající cukrovarnické horečky snažil také o postavení cukrovaru i v Poděbradech. Na jeho stavbu prodal akciové společnosti, kterou za tím účelem založil, pozemky při nymburské silnici a dodával cihly z vlastní cihelny. Nový podnik, od počátku zatížený velkým dluhem, po první neúspěšné sezóně skončil a Hráský byl donucen vedení společnosti opustit. To ho od podnikání neodradilo a na svých pozemcích severně od dnešního Riegrova náměstí postavil moderní parní mlýn a olejnu. I tady měla zavedená konkurence navrch, podnik zkrachoval a Hráský přišel prakticky o všechen majetek, získaný dřívějším rozmnožením manželčina věna. Nezbylo mu, než v roce 1873 prodat svůj dům zvěrolékaři dr. Weignerovi a odstěhovat se za svými dvěma syny Egonem a Otakarem a dcerou Filipínou do Prahy. Poštovní úřad si tehdy přestěhoval soukromý poštmistr Jan Čapek do rohového domu na západní straně Jiřího náměstí, kde byla poděbradská pošta až do roku 1909. V Praze se Václav Hráský dal zaměstnat jako likvidátor škod u jedné soukromé pojišťovací společnosti, a dokonce se tu záhy na to stačil oženit s Anastázií Řezbovou, o 36 let mladší, než byl on. Žili spolu na Vinohradech v čp. 12 II. a snad se jim tu narodila ještě dcera Božena. Václav Hráský zemřel 21. 1. 1900 a byl pochován na třetím oddělení olšanských hřbitovů v hrobě č. 42. Ve stejném hrobě našli místo posledního jeho synové Egon a Jan Otakar i druhá manželka Anastázie, která sama pak žila ještě deset let. (JH)