*1815 – †1889
Donedávna ještě profesor dějepisu a zeměpisu na gymnáziu v Jičíně se v roce 1867 stal novým poděbradským děkanem. Nahradil Václava Krulicha, který za své šestileté působení výrazně zvelebil léta zanedbaný chrám Povýšení svatého Kříže. Nečekaně však zemřel na otravu krve a diecéze vybrala nového nástupce. Do Poděbrad ho provázela pověst kulturně založeného muže, vynikajícího řečníka a kazatele. A jeho příchod do Poděbrad se stal velkou slavností, jak připomíná farní kronika. V doprovodu jičínských přátel a poděbradského administrátora Wolfganga Hanuše na něj na hranici poděbradské farnosti čekali 4. srpna venkovští osadníci na koních, a když kolem třetí hodiny odpoledne dorazil přímo do Poděbrad, na začátku Kostelního náměstí na něj čekala speciálně zřízená slavobrána. A také četné davy poděbradských občanů, školní mládeže, učitelstvo, úředníci magistrátu v čele s purkmistrem Václavem Hráským. Děkan Kotrbelec následně v první chrámové řeči oslovil přítomné úřady v duchu latinské fráze viribus unitis, která doslova znamená společnými silami, tedy něco jako v jednotě je síla a následně všem udělil požehnání. Další neděli byl slavně instalován do funkce sídelním biskupem královéhradeckým Karlem Hanlem. Páter Kotrbelec se ihned po příchodu do Poděbrad zapojil nejen do pastorační do práce. Podle pamětníků byl typem francouzského abbé. Měl štíhlou, drobnou postavu a velký organizační talent. I proto se vehementně pustil do pokračování obnovy kostela Povýšení sv. Kříže, po léta zanedbávaného. Dal do generální opravy hlavní oltář, před časem přenesený do Poděbrad ze zrušené kaple na Nových Mlýnech, dva postranní oltáře nahradil „moderními“ novogotickými a v roce 1887 se postaral o nové varhany. Kronika také uvádí příběh hlavního chrámového obrazu Ukřižovaný, který je připisován Petru Brandlovi. Předcházející děkan Krulich poničený obraz nechal opravit malířem Josefem Hellichem, jenže trval na tom, že malíř musí Ježíši nově vymalovat kopím proražený bok. Hellich se bránil, ale děkan Krulich byl neústupný. V rámci oprav v chrámu nový děkan Kotrbelec úpravu originálního obrazu nechal vrátit do původní podoby bez otvoru v boku. Nad presbyteriem nechal pořídit novou sanktusovou věžičku. Z hlediska památkové péče přidal další diskutovanou úpravu kostela, kdy sloupy a žebroví v klenbě z velké většiny dal otesat a vyrovnat do roviny, historickou omítku dal seškrabat a stěny nabílil. V roce 1881 ještě pořídil nové hodiny na kostelní věž, které vyrobil místní zámečník Jan Mareš. Ale nejvýznamnější zásluhou Leopolda Kotrbelce bylo povýšení poděbradského děkanství na proboštství. Titul probošta získal v 18. století doktor teologie a arcibiskupský vikář, poděbradský děkan Antonín Gottfried Mollinari jako odměnu za horlivou podporu školství v Maďarsku, tehdejších Dolních Uhrách. Působil v okolí města Siklós a jako výraz vděčnosti mu byl přiřčen titul probošta kláštera v Siklós, který si přenesl do Poděbrad. Ovšem rozhodnutím císaře Josefa II. bylo v Poděbradech proboštství zrušeno. Agilnímu děkanovi Kotrbelcovi přišlo jako dobrý nápad zvýšit lesk Poděbrad obnovením zdejšího proboštství, které bylo spojeno s určitou církevní noblesou. Totiž až do 2. vatikánského koncilu nebyl na první pohled probošt při bohoslužbě k rozeznání od biskupa. Stejně jako on měl právo pontifikálie, tedy mitry, berly, prsten a pektorál. Svůj plán děkan Kotrbelec nejprve projednal s královéhradeckým biskupem Josefem J. Haisem, když se jakoby náhodou potkali na dovolené ve Špindlerově Mlýně. S podporou biskupa pak využil velké náklonnosti knížecích manželů, kteří ve své zbožnosti kostel často navštěvovali, a on jim na zámku tyto návštěvy oplácel. Kníže Filip Arnošt Hohenlohe byl patronem kostela a zároveň synovcem významného římského kardinála Gustava Adolfa z Hohenlohe–Schillingsfürstu. Prostřednictvím obou těchto dvou vlivných mužů podepsal papež Lev XIII. obnovení proboštství. Dne 5. února 1886 se dr. Leopold Kotrbelec stal poděbradským proboštem. Obnova proboštství byla opět okázale oslavována za přítomnosti knížecích manželů, přednostů úřadů a celé družiny královéhradeckého biskupa. V předvečer se konal pochodňový průvod městem a druhý den velkolepé církevní slavnosti na celém Kostelním předměstí. A hned v dubnu dostal sochař Bohuslav Schnirch dostal zakázku vytvořit na budově kostela i proboštství z pískovce výsostné proboštské znaky, které jsou tam dodnes. Páter Leopold Kotrbelec se však z nového titulu dlouho netěšil, těžce onemocněl a po operaci 23. května 1889 zemřel. Za působení Leopolda Kotrbelce byl v Poděbradech také krátkou dobu klášter. Kongregace šedých sester III. řádu od sv. Bartoloměje z Prahy koupila malý přízemní domek na konci Dláždění a zřídila si tam pobočku, kterou v roce 1884 nechala vysvětit pod názvem Nazaret. Ubytovala v ní své řádové sestry, které měly ošetřovat nemocné v domácnostech. Během následujícího roku byl dům podle projektu poděbradského stavitele Františka Profta přestavěn do současné podoby. Ukázalo se však, že o jejich pečovatelské služby není takový zájem, jak předpokládal MUDr. Bohumil Bouček, který je sem pozval. Proto v roce 1907 kongregace klášter prodala a sestry se vrátily zpět do Prahy. (JH, LL)