*1907 – †1946
Každý osud nemusí být jen zářivě bílý, ale někdy i hodně temný a je dobře, když zaúřaduje nejen boží, ale ještě dřív i lidská spravedlnost. Antonín Korec se narodil ve stejný den jako Adolf Hitler a později velmi často tuto shodu okolností rád a hlasitě připomínal. Jeho matka měla v Poděbradech železářství, a ač dospělý syn, stále u ní žil. Za první republiky, když Poděbrady sloužily jako vysokoškolské vzdělávací zařízení pro ukrajinské emigranty, snažil se využít této speciální školy, aby si na ní doplnil vzdělání. Vždycky toužil po nějakém titulu. A třebaže škola nebyla určena pro obyvatele Československa, a už vůbec nezdělávala v humanitních oborech, nějakým záhadným způsobem si z ní odnesl právnický titul. Současníci se domnívali, že musel tehdejší ukrajinské učitele hodně uplatit. Logicky právnickou praxi nevykonával, byl spolumajitelem železářství, ale psal se s titulem JUDr. Po okupaci v roce 1939 Korec vstoupil do Vlajky, což bylo československé nacionalistické až fašistické hnutí. Němečtí okupanti mu přiznali právnický titul a on jim za to začal ochotně sloužit. Stal se všemocným a obávaným vedoucím poděbradské Technische Nothilfe (německá podpůrná organizace, která řídila nucené dělnické, otrocké práce zpočátku v Protektorátu a posléze v Německu). Komu se nechtělo na nucené práce a zaplatil Korcovi úplatek, byl vyřazen ze seznamu a mohl zůstat pracovat na Poděbradsku. Naopak lidé, kterým se chtěl pomstít, byli bez odvolání zařazováni do pracovních transportů do Říše. Zdaleka ne všichni se vrátili domů. Jak se přibližovala fronta, bylo potřeba stále víc manuálních pracovníků na zákopové práce a to všechno snaživě organizoval Antonín Korec. V letech 1943–1944 odeslal na nucené práce do Německa na 170 lidů z celého Poděbradska, spoustu lidí svými udáními přivedl do vězení a koncentráků a nejméně dva z nich tam také zemřeli. Korec, který byl konfidentem kolínského gestapa i tamějšího Sicherheitsdienstu se dokonce pustil i do sporu s německým vládním komisařem Poděbrad Wilhelmem Messnerem, který mu vytýkal přílišnou horlivost při pracovních transportech do Německa. Když v Poděbradech 2. května vypuklo předčasné povstání, spousta lidí okamžitě hledala Korce. Po několika dnech nepřehledné situace členové revolučních gard vytáhli Korce z rodinného železářství, kde se skrýval a vedli ho s eskortou na radnici. Jen s velkou námahou čeští četníci zabránili jeho lynči. Následně byl umístěn do vězení. K velkému překvapení se mu z poděbradské věznice před Vánoci podařilo uprchnout. Kdosi neznámý mu pomohl k útěku… Zpočátku se četníci domnívali, že zamířil k nevlastnímu otci do Městce Králové, ale nakonec byl na upozornění vlastních příbuzných dopaden a na podzim 1946 v Kutné Hoře proběhl proces a soud ho pro kolaboraci, způsobená utrpení občanům celého nymburského okresu, za terorizování a udávání obyvatel, za nepřímý podíl na jejich úrazech a smrti rozhodl potrestat trestem nejvyšším. Závěrečné veřejné líčení Mimořádného lidového soudu se konalo ve dnech 3.–8. října na Záložně, kam byl pravidelně eskortován z vězení bývalého okresního soudu, což je dnešní hotelová škola. Poprava oběšením proběhla na dvoře poděbradského okresního soudu v Turinského ulici následující den po vynesení rozsudku. (LL)