*1936 – †2013
Narodil se do rodiny stavebního inženýra, odborníka na betony, který se významně podílel na stavbě našeho opevnění v druhé polovině třicátých let. Po jeho předčasné smrti v roce 1944 se matka s osmiletým Josefem dostali do značně obtížné hmotné situace. Po skončení války padlo důležité rozhodnutí nechat studovat syna na poděbradské Koleji krále Jiřího, která přednostně přijímala talentované válečné sirotky. Protože svým původem po roce 1948 neprovokoval nový režim, poděbradské gymnáziu absolvoval a ukončil maturitou s vyznamenáním. V dalším studiu pokračoval na technice, obor kartografie a geodezie. Po ukončení studia několik let pracoval jako geodet především v terénu na území naší republiky a také v tehdy ještě spřátelené Albánii. V pozdějších letech, díky své jazykové výbavě, pracoval na krajském výboru KSČ v oddělení zahraničních styků. Tato životní etapa se po roce 1989 stala předmětem kritiky jeho působení, ale jeho činnost obhajovala řada osob, které byly za normalizace perzekuovány a Josef Kounovský se v mnoha případech úspěšně angažoval v jejich prospěch a stejně tak neskrýval své blízké vztahy s mnoha, podle tehdejší rétoriky minulého režimu, tak zvanými revizionisty a oportunisty. V té době se Josef Kounovský již významně angažoval ve vedení České numismatické společnosti, protože jeho velkým zájmem byla právě numismatika a pak také byl v odborných kruzích respektovaným faleristou. To je jedna z pomocných historických věd, která se zabývá popisem, výkladem a historií řádů a vyznamenání, medailí a odznaků, ať už byly uděleny za zásluhy jakéhokoliv druhu. Svou odbornou autoritou přispěl k záchraně existence České numismatické společnosti, když se v roce 1970 na žádost slovenské strany vydělilo Slovensko a v českých zemích hrozil zánik společnosti založené už v roce 1919. Po roce 1968 zesílil tlak státní bezpečnosti na numismatickou společnost zejména kvůli pracovním stykům s kapitalistickou cizinou. Josef Kounovský s dlouholetým jednatelem společnosti Arnoštem Kodíčkem s velkým úsilím po řadě intervencí na Ministerstvu vnitra, i za cenu značného omezení spolkového života, dokázali zabránit zákazu ČNS. Pro dnešní generaci numismatiků je dobré připomenout, že k tehdejším kompromisním omezením patřilo třeba nařízení, že v aukcích mohlo být maximálně 500 položek, nesměly být draženy zlaté mince a nikdo nesměl vydražit na aukci za víc než za 5000 Kčs. V té době bylo také silně omezeno přijímání nových členů. Zájemci o členství mohli být evidováni jen jako zájemci o členství (čekatelé). Teprve když některý starý člen zemřel, nebo vystoupil z ČNS, mohl čekatel dle pořadí zažádat o členství. Přes tato omezení se podařilo činnost numismatické společnosti udržet v chodu bez přerušení. Josef Kounovský byl přes dvacet let členem Ústředního výboru ČNS a později její pražské pobočky. Byl autorem publikací jako například Oběživo bývalých německých kolonií (1982), Cizí mince platné na území Československa v letech 1918-1945 (1986), Britská vyznamenání z II. světové války (1994), Vyznamenání z doby nesvobody 1939-1945, Vyznamenání Francouzské republiky (2000). Je spoluautorem tří svazků Československá vyznamenání – národní odboj 1939-1945. Během svého členství v ČNS od roku 1962 se stal autorem velkého počtu odborných, především faleristických prací v mnoha různých časopisech. Počet přednesených odborných přednášek v Národním muzeu v Praze a v mnoha pobočkách ČNS už nikdo nespočítá. Třicet let také pracoval v protifalzifátorské komisi jako specialista na moderní falza. Za svou práci v České numismatické společnosti byl v roce 2006 jmenován jejím čestným členem. Není bez zajímavosti, že v roce 1961 inicioval v Poděbradech při městském muzeu vznik numismatického klubu pro okresy Nymburk a Kolín, jehož se sám stal aktivním členem. Klub se scházel v salonku odbavovací haly poděbradského nádraží a své vyhlášené aukce pořádal na Záložně. Dva roky po svém ustavení byl schválen ČNS jako řádný člen společnosti. Členská základna dorostla v sedmdesátých letech minulého století až na padesát členů, dokud se kolínští členové neodtrhli a nezaložili si v Kolíně vlastní sdružení. Josef Kounovský přerušil svou spolupráci s poděbradskou pobočkou v sedmdesátých letech, když se definitivně odstěhoval do Zbraslavi. (LL)