*1888 – †1973
Karel Kumprecht se narodil v Poděbradech. V patnácti letech vstoupil do učení k poděbradskému knihkupci, nakladateli a knihtiskaři Václavu Hoblíkovi (náměstí Jiřího z Poděbrad čp. 35). Od něho pak přešel jako účetní ke známému mladoboleslavskému nakladateli a knihkupci Karlu Vačlenovi. Po jeho smrti absolvoval povinnou vojenskou službu (1912) a pak přijal zaměstnání v pražském nakladatelství Aloise Neuberta. Po vypuknutí 1. světové války musel narukovat do rakousko-uherské armády. Během války byl zraněn a na podzim roku 1916 u Komarova zajat. V květnu roku 1918 přešel do právě utvořených československých legií v Rusku. S nimi prodělal těžké boje po celé sibiřské magistrále. Do vlasti se vrátil přes Kanadu v hodnosti kapitána až s posledním transportem v červnu roku 1920. Poté navázal na své původní povolání u stejného zaměstnavatele. Působil jako redaktor a ke konci 30. let i prokurista v nakladatelství Alois Neubert až do roku 1949, kdy bylo nakladatelství, stejně jako jiné soukromé podniky znárodněno. Kumprechtova práce pro Neubertovo nakladatelství byla významná a oceňovaná i v dobovém profesním periodiku Československý knihkupec. Ve 20. a 30. letech přinášel v nakladatelství Alois Neubert nové podněty (například jeho vánoční výstavy byly následně napodobovány jinými podnikateli v knihkupeckém oboru) a s velkou energií inicioval a realizoval nové ediční řady, věnované zejména jazykovým příručkám – slovníkům, mluvnicím a učebnicím (dodnes je známa sbírka slovníků Unikum, které byly pro velký zájem dotiskovány a reeditovány). Sám autorsky uspořádal obsáhlý německo-český a česko-německý slovník, doplněný pravopisem, frazeologií a přehledem mluvnice (naposledy byl vydán v 90. letech 20. století). Podle zahraničního modelu sestavil a vydal několik slovníků „tisíce nejpoužívanějších výrazů“ (Nejužívanější slova v němčině, 1931; Nejužívanější slova v angličtině, 1947). Po 2. světové válce nakladatelství vyšlo vstříc potřebám daným novou politickou situací v Československu a vydalo několik Kumprechtem připravených jazykových příruček ruského jazyka (Česko-ruský slovník bez azbuky s naznačenou výslovností, 1945; Pohyblivý přízvuk při skloňování ruských jmen, 1946; Ruské sloveso, 1946; Rusky v tisíci slovech, 1946), v nichž autor zřejmě využil znalostí nabytých během 1. světové války v Rusku. Po zrušení nakladatelství Kumprecht působil jako učitel němčiny na Pražské obchodní akademii (dnes Československá akademie obchodní) v Resslově ulici. (LK)