*1956
Pochází z České Lípy, kde žil do svých sedmi let. Pak se rodina přestěhovala do Sadské, kde otec jako drážní inženýr dostal místo přednosty stanice. Studoval na nymburském gymnáziu, které s poděbradským gymnáziem organizovalo společné chmelové brigády v Pochválově na Rakovnicku. A osud tomu chtěl, že tam potkal v roce 1974 svou budoucí manželku Dagmar. Svatba v roce 1979 znamenala přestěhování se do Poděbrad. Přiženil se do sklářské rodiny Smolů, což ovlivnilo jeho život na řadu let. Po absolvování Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze vůbec netušil, že obor, který vystudoval, nebude v životě potřebovat. Chtěl zabezpečit rodinu se dvěma dcerkami, Klárou a Andreou, proto přijal nabídku a nastoupil do poděbradských skláren do dělnické profese, kde se zaučil jako strojník sklářských automatů. Nepřetržitý horký provoz, práce na směny, ale ve své době nadprůměrný plat byl důležitý moment pro mladou začínající rodinu. Netušil, že ve sklárnách zůstane dalších dvanáct let. Postupně si zde prošel pozicemi dispečera, vedoucího dispečera závodu a posledních šest let pracoval jako vedoucí přípravy výroby na podnikovém ředitelství, kde měl na starosti vývoj nových výrobků podniku Skláren Bohemia, s.p. Do jeho pracovní skupiny patřili i významní poděbradští sklářští výtvarníci, jako je Dagmar Kudrová či Jiří Řepásek, kteří dělali dobré jméno českému olovnatému křišťálu po celém světě. Privatizace skláren v roce 1993, spojená s propouštěním nepohodlných zaměstnanců, znamenala konec práce v oboru, který si oblíbil a na který nikdy nezanevřel. V té době už začal úzce spolupracovat se svou manželkou, která absolvovala Filozofickou fakultu UK v Praze, na vzniku nové soukromé střední školy, která měla navázat na tradici Koleje Jiřího z Poděbrad. Vše bylo připraveno a s nositeli tradice této koleje projednáno, ale stačilo slavnostní zahájení a veřejná informace o tomto projektu, aby tehdejší ředitel poděbradského gymnázia neváhal a zaregistroval název Gymnázium Jiřího z Poděbrad. Byla to čára přes rozpočet. Z toho důvodu v roce 1993 vzniklo v Poděbradech čtyřleté Ekogymnázium, kde byla ředitelkou manželka Dagmar Lukavcová. Propagovalo od samého počátku udržitelný rozvoj na Zemi. Proto v názvu školy EKO. Nejenom ekologie, ale také ekonomie a vědy o společnosti byly zahrnuty do vzdělávacího obsahu nového gymnázia. Po odchodu ze skláren působil jako manažer školy a od roku 1997, kdy se narodil syn Vojtěch, přešel do funkce ředitele školy, kterou vykonával do roku 2024, kdy odešel do důchodu. Doplnil si pedagogické vzdělání na PedF UK Praha. Vyučoval marketing a management. V roce 2011 se původní gymnázium rozrostlo o Střední odbornou školu Multimediálních studií, která reagovala na společenskou poptávku po kreativních profesích v oboru grafiky, fotografie, videa, internetových stránek, vizualizací a virtuální reality. Z tohoto kroku profitovalo i gymnázium, které již bylo osmileté, neboť po prvních šest let v rámci předmětu Audiovizuální tvorba žáci přebírali část vzdělávacího obsahu střední odborné školy. Škola se stala unikátní z hlediska vzdělávacího zaměření v celé ČR. V roce 2024, kdy již byla pod novým majitelem, měla 350 žáků a 55 zaměstnanců. V té době získal i nejvyšší resortní vyznamenání Medaili MŠMT za vynikající pedagogickou činnost a dlouhodobé působení v oblasti školství. Oba manželé zasvětili škole více jak 30 let produktivního života, neboť po mateřské dovolené v roce 2000 se vrátila Dagmar do školy na pozici zástupkyně ředitele. Škola se stala jejich dalším dítětem, kterému věnovali spoustu času a energie i mimo pracovní dobu a které s těžkým srdcem opouštěli, protože nikdo z potomků nechtěl v „rodinné“ firmě pokračovat. Děti daly přednost advokacii, speciálnímu školství a medicíně. Vedle školy se Ing. Zbyněk Lukavec od roku 1996 významně angažoval v Hospodářské komoře ČR, kde působil i jako předseda okresní i krajské hospodářské komory. Za dlouholetou práci pro komoru obdržel vyznamenání Merkurovu medaili. Nebyl mu lhostejný ani rozvoj Poděbrad. Zapojil se do komunální politiky, kdy v letech 2014-2018 dělal předsedu komise rady města pro rozvoj a investice a v následujícím volebním období působil v této oblasti jako radní města. Je spoluzakladatelem politického sdružení Pro občany Poděbrad, kterému dělal řadu let předsedu. Štafetu předal mladším, ale stále se snaží být jejich oporou. Jako kompenzaci pracovnímu nasazení má rád pobyt v přírodě. Na chalupě, ve vysokých horách nebo na golfu, kterému se začal věnovat po šedesátce. Je to další z mnoha výzev jeho bohatého a smysluplného života. (VL)