*1893 – †1972
V těsném sousedství poděbradského kostela Povýšení svatého Kříže se narodil Albert Pek. Jeho život a dílo je důkazem, že i v Polabí, které je skoupé na originální folklórní projevy, se může narodit nejeden nadšený folklorista. Na svět přišel v rodině poděbradského měšťana a obchodníka Alberta Peka a jeho manželky Anny. Mladý Pek rád zpíval na poděbradském kostelním kúru a tady také začal okukovat kostelní varhany. Kromě toho u Pekových se doma hojně pěstovala komorní hudba. Vždycky v neděli po obědu přicházeli krejčí Nejedlý primárius, 2. housle hrával malý Albert, violu otec a violoncello účetní Konečný. Hráli především Mozartova kvarteta, a když se nedostávalo not, mladý Albert upravoval italské vokalízy a sám začal komponovat. Kromě toho se tajně učil na klarinet u lidového muzikanta Třešňáka a potom chodil do okolních vesnic vyhrávat k tanci. Rodiče brzy pochopili, že chlapec má nepřehlédnutelný hudební talent a dali ho po absolvování pěti tříd obecné školy a čtyř tříd měšťanky studovat v roce 1908 hudbu na Pražské konzervatoři. Studoval tam obory hra na varhany a hra na klavír a jedním z jeho pedagogů byl skladatel Vítězslav Novák, se kterým později navázal plnohodnotné přátelství. Krom studia na konzervatoři se soukromě učil kompozici u Josefa Suka. Studium na konzervatoři přerušila 1. světová válka, kdy Albert Pek musel v roce 1915 narukovat do armády, ale hned následující rok byl po přezkumu zdravotního stavu uznán neschopným vojenské služby a následně tak mohl dokončit studium absolvováním státní zkoušky ze zpěvu a z klavíru. První pedagogické zkušenosti Albert Pek začal získávat už během studia, když v letech 1912–1915 působil jako učitel školy Hudební Budeč v Praze. Po absolutoriu konzervatoře se stal 2. sbormistrem vinohradského Hlaholu (1916–1920), občas vypomáhal jako kapelník Vinohradského divadla. Zpočátku se Pek vydal tradiční uměleckou cestou. Byl vyhledávaným klavíristou, který často vystupoval s Českým kvartetem, nebo doprovázel slavnou operní pěvkyni Emu Destinnovou. Jako pedagog hudební výchovy dále vyučoval na Reálném gymnáziu ve Vršovicích, kde vznikla také jeho první dětská zpěvohra Tři haléře. Na gymnáziu dlouho nepobyl, protože v bouřlivém jaru 1918 na jednom veřejném koncertu pod jeho vedením pěvecký sbor žáků neplánovaně zazpíval píseň Kde domov můj a mladý profesor musel školu opustit. S budoucí manželkou Janou Hipšovou, se kterou se oženil v roce 1919, zamířil do Znojma. Výběr jižní Moravy nebyl náhodný, protože zřejmě i vlivem Vítězslava Nováka se v něm stále intenzivněji probouzela láska k folklóru. Ve Znojmě, kde strávil téměř 20 let, se výrazně zasloužil o rozvoj hudebního života. Byl ředitelem Městské hudební školy a zároveň učitelem zpěvu na místním gymnáziu, dirigentem Znojemské filharmonie a Pěvecké jednoty Vítězslava Nováka. V roce 1921 se Pekovým narodila jediná dcera Milena. Ve Znojmě také založil Pekovo dudácké sdružení. Po mnichovské dohodě v roce 1938 byl propuštěn ze služeb města Znojma a vrátil se zpět do Prahy, kde nastoupil jako referent do archivu Českého rozhlasu. Později založil archiv národních písní a stal se vedoucím národopisného oddělení, kde pracoval až do roku 1954. Ve válečném období se začal intenzivně věnovat sběru lidových písní. S počátkem sběru lidových písní Alberta Peka souvisí vliv Vítězslava Nováka, také osobnost poděbradského rodáka Ludvíka Kuby a pak pobyt ve Znojmě, kde položil základ své úctyhodné sbírky. Na Ludvíka Kubu vzpomínal jako na autora, jehož skladby poprvé hrál v Poděbradech na klavír. Rodiny Kubů a Pekových bydlely nedaleko od sebe a dobře se znaly. O třicet let starší Kuba malého Alberta udivoval bravurní jízdou na velocipédu, ale do přímého kontaktu se oba Poděbraďáci dostali až o mnoho let později, kdy za Protektorátu byl Ludvík Kuba častým hostem Pekových folkloristických pořadů, které měly velký ohlas. Právě příprava národopisných rozhlasových relací se stala hlavní náplní práce Alberta Peka v rozhlase. Z počátečních patnáctiminutových relací se vyvinulo pravidelné čtvrteční vysílání lidových písní, které trvalo až 35 minut. V roce 1947 zavedlo národopisné oddělení rozhlasu pořad Zpěvem k srdci. Na rozdíl od práce v rozhlase válku nepřežilo manželství Alberta Peka. V roce 1944 se rozvedl a druhou manželkou hudebníka se stala jeho blízká spolupracovnice z pražského rozhlasu Berta Pawingerová. Od roku 1953 se Albert Pek současně s prací v Československém rozhlase začal věnovat také činnosti pedagogické na Pražské konzervatoři, kde v roce 1956 se stal vedoucím Oddělení lidových nástrojů. Z důvodu nedostatku skladeb pro výuku hry na lidové nástroje píše Albert Pek vlastní skladby pro cimbál a dudy. V roce 1958 odešel Albert Pek do důchodu, ale jako externí pedagog hry na cimbál na konzervatoři působil až do roku 1971. Jeho kopií starých historických nástrojů bylo užito ve filmu Staletá krása. Účinkoval jako dudák v loutkových filmech Jiřího Trnky a Václava Trojana. Nasbíral tisíce lidových písní z četných krajů, čímž se řadí k předním národopisným badatelům a upravovatelům. Nezapomněl ani na rodné Poděbradsko. Jemu věnoval v roce 1946 sbírku pod názvem Lidové tance z Polabí. Ze skladatelského díla Alberta Peka známe 104 skladeb a přes 1500 rozhlasových úprav lidových písní. Jeho osobnost se stala nedílnou součástí historie vývoje hry na cimbál, kdy se jako jeden z prvních pedagogů tohoto oboru na konzervatoři zásadně zasloužil o etablování cimbálu jako koncertního nástroje. (LL)