*1885 – †1967
Jen pouhých 7 let prožil brigádní generál Josef Mrázek v Poděbradech, kam odešel z Prahy, protože jako penzionovaný důstojník bývalé československé armády byl v Praze příliš na očích německých okupantů. Poděbradské lázně se zdály být vhodným útočištěm. Hned po okupaci si v roce 1939 tady našel bydlení v Rašínově ulici (dnes Dr. Horákové), nedaleko husitského kostela. Samozřejmě u okupačních úřadů jeho přestěhování vyvolalo poplach a dlouho byl sledován. Generál se ovšem úzkostlivě vyhýbal jakékoliv aktivitě, která by jej mohla předčasně dekonspirovat coby aktivního člena podzemního odboje. Teprve od jara 1944 se výrazně zapojil do místních protinacistických aktivit. Složil přísahu, dostal krycí jméno Sedláček a číslo182. Bylo to v době, kdy po řadě zatýkání i poprav statečných poděbradských odbojářů se opět rozjížděl organizovaný ilegální odboj. Ovšem tomu předcházela Mrázkova úspěšná dráha nejprve legionáře a později respektovaného dělostřeleckého specialisty. Narodil se v malé východočeské vsi Piletice, která je dnes součástí Hradce Králové. Otec rolník Václav Mrázek pocházel z Dobrušky a matka Anna přišla z moravských Boskovic, ale kde se oba mladí lidé potkali a proč našli svůj dočasný domov právě Pileticích, už se asi nedozvíme. Obecnou školu a měšťanku vychodil v roce 1900 v Dobrušce, potom rok pokračoval na nižší hospodářské škole v Opočně, z níž přešel na střední hospodářskou školu v Horních Heřmanicích s vyučujícím jazykem německým. Školu ukončil v roce 1904. V letech 1905 – 1906 sloužil jako jednoroční dobrovolník u polního dělostřeleckého pluku, na závěr pak složil důstojnickou zkoušku s výborným prospěchem a byl vyřazen do civilu v hodnosti poručíka v záloze. V roce 1909 se oženil v Dobrušce s Annou Čvančarovou, ale jejich manželství bylo bezdětné. V té době až do roku 1911 pracoval jako hospodář a správce cukrovaru Velké Pavlovice, později až do mobilizace pracoval v rodném městě matky jako správce velkostatku. Do války narukoval 1. 11.1914 jako velitel dělostřelecké baterie. V březnu 1915 v boji u Astrachaně padl do ruského zajetí a 20. května 1917 v Carycinu (dnes Volgograd) se přihlásil do československých legií. První bojovou zkušenost získal při dobývání Vladivostoku 29. června 1918. V srpnu 1919 se stal velitelem 3. pluku lehkého dělostřelectva. V únoru 1920 dosáhl hodnosti podplukovníka a téhož roku byl jmenován velitelem posádky v přístavním městě Nikolskoje (dnes Ussurijsk). Po návratu do vlasti už zůstal u armády. V roce 1923 byl povýšen do hodnosti plukovníka a pět let nato se stal brigádním generálem a až do roku 1935 velel 1. polní dělostřelecké brigádě. Potom až do okupace působil na Ministerstvu národní obrany. K 1. lednu 1940 byl nuceně přeložen do výslužby, ale už před tím si prozíravě pořídil bydlení v Poděbradech, kde se snažil žít nenápadným životem, i když se tajně stýkal s řadou místních důstojníků mimo činnou službu jako třeba s podplukovníky Alexejem Norkem, Jakubem Kristem a plukovníkem Stanislavem Práchenským. Jeho osobní spojkou s Revolučním národním výborem a s ilegální skupinou Šíma-Uher byl kapitán Jan Šťastný. Ten, den po konspirační schůzce s generálem Mrázkem, byl 5. března 1945 zatčený gestapem, generála neprozradil a sám podlehl po útrapách vězení tyfu 27. května 1945. Mrázek 5. května vystoupil z ilegality a začal organizovat obranu Poděbrad, stavění zátarasů znemožňujících pohyb německých jednotek, čímž výrazně přispěl k tomu, že město a strategický most byly předány bez vážného poškození. Podílel se na vyjednávání s německou posádkou společně s MUDr. Filipem a od 12. května se stal okresním vojenským velitelem. K 1. červenci 1945 byl opět vrácen do služebního poměru, který ukončil v listopadu 1946. Ale ještě do roku 1948 působil na Poděbradsku jako velitel místní brannosti. V témže roce si osvojil Boženu Adámkovou z Dobrušky (ročník 1907), která nadále přijala jméno Božena Mrázková Adámková, odstěhovali se do Prahy. I když se dožil vysokého věku, v Praze jeho životní cesta se ztrácí, i proto, že se jednalo o důstojníka s tehdy nežádoucí legionářskou minulostí. Získal řadu vyznamenání včetně Řádu Čestné legie a Medaile vítězství. (LL)