*1875 – †1947
V listopadu 1945 byl Stanislav Kostka Neumann jmenován prezidentem Benešem společně s dalšími 10 vynikajícími umělci národním umělcem. To bylo v době, kdy šlo ještě o prestižní titul, který se uděloval za skutečné tvůrčí mistrovství. A třebaže svým životem přispěl Neumann k tomu, že se stal ikonou komunistické ideologie, kterou oslavil řadou krásných básní i banálních agitek, to ani v nejmenším nesnižuje skutečnost, že byl nejen statečný člověk, který od počátku stál v čele rodící se protifašistické fronty, ale zejména byl vynikající umělec, který napsal úžasnou Knihu lesů, vod a strání, Nové zpěvy, nebo s Městem za zády, básnické sbírky patřící k vrcholům české poezie. Narodil se do pražské patricijské rodiny advokáta a poslance Říšské rady Stanislava Neumanna, ale jeho matka Karolína byla dcerou obyčejného obuvníka. Otec přišel o veškeré úspory v nevydařeném podniku a krátce na to v roce 1880 zemřel. Zchudlá rodina se těžko protloukala životem. Mladý Stanislav nedostudoval střední školu a začal se živit jako novinář. Při legendárním procesu s Omladinou v roce 1893 patřil mezi obviněné revolucionáře a byl odsouzen na 14 měsíců do žaláře. Postupně se mu rozpadla dvě manželství a sám Neumann prošel názorově od dekadence přes satanismus, anarchismus, sektářství a expresionismus až ke komunismu. Za první světové války v květnu 1915 narukoval a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii jako vojín u sanity. Z vojny byl propuštěn v roce 1917. Byl spoluzakladatelem komunistické strany, ale nežil zrovna podle komunistického morálního kodexu. Vedle politické angažovanosti propadl alkoholu, projevovala se u něj brutalita vůči ženám, a nevyhýbal se ani sexuálním orgiím. V době ohrožení republiky se však jako novinář i básník velmi silně angažoval. Kvůli enormnímu pracovnímu nasazení u něj propukla v třicátých letech vážná srdeční choroba. Těžce nemocný básník poprvé přijel na léčení do poděbradských lázní v dubnu 1934. Byl ubytován v dnešním hotelu Libenský a dostal intenzivní měsíční péči, která mu nesmírně pomohla. Z lázní psal nadšené dopisy o krásné polabské krajině, o léčbě a mezi řečí napsal, že si už vyhlédl byt. Bylo to Na Skupici 608, dva přízemní pokoje s kuchyní. V červnu l934 se do Poděbrad i se svou o 30 let mladší družkou Lídou Špačkovu přestěhoval. Neumann přijel do Poděbrad už jako známý básník, prozaik, publicista a významná kulturně politická osobnost. Svými básněmi v duchu burcující proletářské poezie ukazoval nový směr rodící se umělecké avantgardě. V Poděbradech psal závažné dílo Anti Gide aneb Optimismus bez pověr a iluzí, které vzniklo z aktuální diskuze o Sovětském svazu. Za poděbradského pobytu vznikla také jeho rozsáhlá báseň Poděkování Sovětskému svazu a básnické sbírky Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života a Staří dělníci. Poděbradský pobyt odkázaný na nevelké honoráře, byl poskládán většinou z všedních dnů s všedními starostmi a drobnými radostmi. Navenek uzavřený básník se tu dokázal sblížit jen s prostými poděbradskými skláři, z nichž někteří byli organizovaní v místní organizaci KSČ. Právě ti si ho zvolili jako svého zástupce do městské rady. Většinu času však trávil na břehu nedaleké Skupice u svých rybářských prutů. Trávil by tu tak nejspíš i další léta, kdyby nepřišel 15. březen 1939, začátek okupace nacistickým Německem. Už dříve mu bylo jasné, že bude mít problémy. Proto po varování přátel on i Lída Špačková hned 15. března časně ráno opustili svůj byt a nechali se odvézt taxíkem do Sadské. Odtud se ještě bez potíží dostali do Prahy a našli dočasný úkryt. Až po půl roce nejistoty, se přestěhovali do Heřmanova Městce. Většinu válečných let pak utajeně prožili v nedaleké tiché vesničce Vápenný Podol na Vysočině. V říjnu 1946, kdy se začal rychle horšit Neumannům zdravotní stav, dostal se opět do péče poděbradského docenta MUDr. Arnošta Mládka. V listopadu a v prosinci 1946 byl v Poděbradech naposledy. Seděl tehdy modelem poděbradské akademické malířce Vojtěšce Řezníčkové, která vytvořila jeho poslední portrét pro místní radnici. Zemřel v Praze 28. června 1947 a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech. V červnu 1963 byl v Poděbradech založen festival uměleckého přednesu, který dostal do vínku jméno Neumannovy Poděbrady (LL)