PECHÁČEK PAVEL

800 poděbradských příběhů

*1940 – †2023

Krátce prošel zdejší Kolejí krále Jiřího z Poděbrad a tak rovněž patří k těm výjimečným studentům, kteří právě tady odstartovali svou budoucí kariéru. Jeho otec Jaroslav Pecháček byl před narozením svého prvorozeného syna uvězněn za Protektorátu gestapem za přípravu velezrady Německé říše, protože se konspirativně pokoušel organizovat mládež k boji proti germanizaci národa. Když se po propuštění z vězení vrátil domů, Pavlovi už byly skoro tři roky. Po válce se Dr. Jaroslav Pecháček stal tajemníkem Jana Šrámka, místopředsedy československé vlády a předsedy Československé strany lidové. Logicky se tak po únoru 1948 stal nežádoucí osobou a už 20. března spolu s manželkou raději emigrovali do zahraničí. Bohužel, v Praze nechali své tři děti, Pavla, Jaroslava a Janu, protože s nimi by útěk nezvládli. O výchovu se tak musela postarat babička Marie Pácaltová a její dcery Blažena a Marie, které žily v Praze na Proseku. Pavel absolvoval základní školu, dál v Praze studovat však nemohl a tak odešel do Poděbrad na střední školu, ale protože rodina byla pod dohledem tajné bezpečnosti, ani tady mu nebylo dopřáno užívat si studentského života. Nakonec odmaturoval zase v Praze, ale v jiné městské části. Ovšem další studium už mu nebylo umožněno. Krátce pracoval jako dělník v Tesle Hloubětín, a potom jako pomocný dělník na výrobě kamen v Kovodělném podniku hlavního města Prahy. Už v roce 1959 se hlásil bezvýsledně na DAMU, a třebaže zkoušky udělal, z kádrových důvodů nebyl přijat. Pak nastoupil na dvouletou povinnou vojenskou základní službu. Ještě v době vojny se Pavel Pecháček znovu pokusil o přijetí na DAMU a v uvolněných šedesátých letech se mu to na odvolání podařilo a vystudoval divadelní a rozhlasovou režii. Nebyl tehdy jediným kádrově problematickým studentem. V té době studoval DAMU například i Václav Havel. V lednu 1965 byl Pavel Pecháček, tehdy ještě student DAMU přijatý do Československého rozhlasu na místo režiséra v hlavní redakci zpravodajství. K zaměstnání mu zřejmě pomohla jeho relativně dlouhá rozhlasová praxe. Ve volné, čase Pavel totiž horlivě sportoval, zejména si oblíbil lehkou atletiku a už ve čtrnácti letech začal psát do novin články, převážně se sportovní a kulturní tematikou. V osmnácti natočil svou první sportovní reportáž v Československém rozhlasu, osvědčil se a mladý pomocný dělník začal dělat pravidelné sportovní rozhlasové reportáže. V rozhlase se zavedl natolik, že jeho kádrové problémy byly objeveny až při hlubší kádrové prověrce. Přesto se v rozhlase udržel a od března 1968 pracoval jako režisér v Hlavní redakci pro děti a mládež. Už v roce 1965 se oženil s Libuší Skálovou a do manželství se postupně narodily dvě děti. V létě 1968 Pavel s manželkou, bratrem Jaroslavem a dětmi využili možnost vycestovat do Jugoslávie, odkud emigrovali do Německa, kde jejich otec Jaroslav v té době pracoval jako ředitel českého vysílání Svobodné Evropy v Mnichově a byl blízkým spolupracovníkem Ferdinanda Peroutky. Tam se také poprvé potkal s nejmladší sestrou Marií, která se narodila už v emigraci v roce 1952. Sestra Jana rok před tím se legálně vystěhovala do USA, kam se fingovaně provdala. Pavel pak krátce pracoval v Radiu Svobodná Evropa pod pseudonym Petr Horák jako redaktor, reportér a režisér. V roce 1974 však stanice byla nucena krátit svůj rozpočet a tak byl propuštěn pro nadbytečnost, ale otevřela se mu nová cesta do Hlasu Ameriky. Uspěl v konkurzu a s celou rodinou se přestěhovali do USA, kde záhy získal americké státní občanství. V Hlasu Ameriky používal nový pseudonym Pavel Skála. V roce 1985 se stal ředitelem československého vysílání Hlasu Ameriky. Díky americkému státnímu občanství se mu podařilo, údajně až na samotný zásah prezidenta Gustáva Husáka, přijet v červenci 1986 jako novinář na Pohár federace do Prahy, kde, mimo jiné hrála i Martina Navrátilová. Po roce 1989 se ujal řízení českého vysílání Svobodné Evropy v Mnichově, které skončilo v roce 1994, a Pavel Pecháček se zasadil o přesun stanice do Prahy, kde od 25. února 1994 do října 2001 byl prezidentem Rádia Svobodná Evropa. Když poděbradské gymnázium slavilo v roce 1997 50 let, Pavel Pecháček nechyběl na poděbradském setkání mezi slavnými žáky této školy. Velkou část svého života věnoval boji za svobodu a významně se zasloužil o rozvoj demokracie v naší vlasti. Za to byl oceněn Medailí Karla Kramáře, která se uděluje za zásluhy o obnovu demokracie, práv a svobod člověka. Pecháčkovo profesní i osobní motto bylo, že nejlepší propaganda je pravda! (LL)