*1552 – †1612
Milovník umění, mecenáš a podporovatel věd, poslední habsburský panovník s titulem císaře Svaté říše římské, který učinil z Prahy své sídelní město a tím pádem do jeho života vstoupilo o královské komorní město Poděbrady a jeho hrad už od časů Ferdinanda I. postupně přestavované sídlo. Rudolf II. však příliš úspěšný vládce nebyl, což bylo dáno jednak složitými osobními dispozicemi (duševní labilitou s postupně se zhoršujícím průběhem) a jednak také se stoupajícím celoevropským napětím mezi protestanty a katolíky. Neposlední řadě se musel také postavit intrikám svého moci chtivého bratra Matyáše, což nakonec pro Rudolfovo odtržení od reálného světa a politiky vedlo k jeho vynucené abdikaci v Matyášův prospěch. V roce 1575 byl korunován českým králem a tři roky nato se poprvé u Rudolfa ve větší míře projevila melancholie. Protože sídelní město monarchie Vídeň se dostala do blízkého a trvalého ohrožení ze strany Osmanské říše, Rudolf II. v letech 1583–1597 přesunul císařský dvůr od neklidné hranice do Prahy. A odtud už byl jen krok do Poděbrad, což se s několika přípřežemi dalo zvládnut během jednoho dne, a to byl na 16. století úžasný čas. Podle dostupných pramenů se Rudolf II. poprvé vypravil na Poděbrady 20. října 1585 a strávil tady tři měsíce. Přijel obhlédnout práci, kterou v Poděbradech bezmála 30 let realizoval císařský stavitel Avostalis de Sala, který v roce 1575 zemřel. Císařská kancelář pak vyslala do Poděbrad nakrátko po sobě dva významné dvorní architekty. Nejprve to byl Hans Tirol, mimo jiné autor letohrádku Hvězda, který však krátce nato zemřel. Dostavět Poděbrady dostal za úkol Bonifác Wohlmuth, za nímž je zase třeba dokončení stavby letohrádku královny Anny na Pražském hradě. Rudolfa II. přivítal poděbradský zámek se zcela novým podhradím, císařskou kuchyní a zámeckou zahradou se sala terrenou obehnanou vysokou zdí, aby se trudnomyslný a samotářský panovník nemusel potkávat s běžnými lidmi. To umocnila ještě krytá dřevěná lávka, která od roku 1581 vytvořila vzdušnou spojnici nové renesanční císařské zahrady s kostelem. Lávka vedla nad ulicí Na Dláždění přímo na kruchtu kostela Povýšení svatého Kříže. Na lávku se vstupovalo z velkého rohového okna zahrady s kamenným ostěním, nad nímž je právě dtum 1581. Při každém pobytu panovníka se počet obyvatel Poděbrad znásobil. Četní úředníci nebydleli jen na zámku, ale i v měšťanských domech na náměstí ve vyšších patrech u právovárečných měšťanů. A tam se i stravovali. V době prvního pobytu císaře Rudolfa II. byl poděbradským hejtmanem Kryštof Prog z Velnic. Který byl panovníkem pověřen správou celého panství. Přímo na zámku měl k ruce purkrabího, důchodního písaře, dva další písaře, pojezdného, šest kuchařů, kterým šéfoval kuchmistr. K dalšímu personálu patřil maršálek (podkoní), vrátný, povězný, dva hlásní a haltýřník, který měl na starosti sádky, dva vojáci, kominík, klíčnice a služebná. Tak to alespoň zaznamenává peněžní účet z druhé poloviny 16. století. Podruhé na delší pobyt přijel Rudolf II. do Poděbrad, aby se skryl před morem v roce 1598, který tou dobou řádil v Praze. Od 29. září 1598 až do 1. ledna 1599 tady pobýval císař s celým dvorem a samozřejmou součástí pobytu byly četné hostiny a zábavy, jak bylo panstvo zvyklé z Pražského hradu. Císař se však běžného života dvora už neúčastnil, utíkal do ticha zahrady, kde naplno propukla jeho těžkomyslnost. K depresím se přidaly i první projevy syfilidy, která byla důsledkem jeho bujarého sexuálního života. Rudolf se později už do Poděbrad nevrátil a stále silněji ztrácel zájem o správu země. Zpočátku se v roce 1608 dohodl s ambiciózním bratrem Matyášem, že mu přepustí vládu nad Rakouskem, Uhry a Moravou, ale to vydrželo jen do roku 1611, kdy se vzdal všech zemí a do jeho smrti mu zbyl pouze formální titul císaře Svaté říše římské. Podle pozdějších průzkumů císař měl dnu, která mu v stáru činila problémy s chůzí a zejména pak již zmíněnou syfilis, která byla původcem rozklad Rudolfovy osobnost. Proto výbuchy agresivity střídané s apatií, paranoidní stavy, stihomam a slavomam. Progresivní paralýza postoupila do třetího stadia, způsobovala velké bolesti, které stále častěji zaháněl nadměrnou konzumací vína a v podstatě příčinou smrti byl delirium tremens, tedy že se upil k smrti. Antropologické zkoumání kosterních pozůstatků přineslo ještě jeden zajímavý poznatek. V časném dětství musel utrpět vážný a nezhojený úraz čelistního kloubu, kvůli kterému Rudolfovi špatně rostly zuby, a konzumace potravy pro něj byla velmi komplikovaná, protože ji nemohl rozžvýkat. Proto Rudolf potřeboval víc času a stále častěji vyhledával klid a samotu. (LL)