*1943
Osoba Pavla Polnického je úzce spjata s esperantem, umělým jazykem, který vytvořil a v roce 1887 zveřejnil varšavský oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof (1859 – 1917) s cílem usnadnit dorozumívání všech lidí na planetě. Esperantské organizace a kluby vznikaly od konce 19. století po celém světě včetně Československa. Poděbradský Klub esperantistů vznikl již v r. 1911 a pravidelně pořádal kursy esperanta pro veřejnost, kterými prošly stovky Poděbraďáků. Pavel Polnický se sice narodil v Nymburce, ale od roku 1945 žije v Poděbradech. Vyrůstal spolu se 4 sourozenci v tradiční evangelické rodině. Maminka pocházela z Libice nad Cidlinou, vyučila se švadlenou, ale po narození dětí zůstala v domácnosti a starala se o rodinu. Otec, poděbradský rodák, byl knihařem (knihy vázal i pro S. K. Neumanna, který ve 30. letech bydlel v Poděbradech), a tak jeho děti vyrůstaly mezi knihami. Za otcem chodívali zajímaví lidé nejen s knihami a časopisy ke svázání, ale i kamarádi, zejména lidé z evangelického sboru. Jejich hovory byly první „školou“, která děti Polnických formovala. Otec po odmítnutí členství v KSČ musel odejít z Okresního národního výboru, kde po válce pracoval, do Obchodních tiskáren Kolín. Není divu, že si všechny děti odnesly literaturou a rozhovory kultivovaného „hnízda“ do dalšího života lásku ke knize a dobrý vztah ke kultuře vůbec. Sestra Marie zpívá v poděbradském sboru Mamater a věnuje se recitaci – své oblíbené básníky představuje obyvatelům seniorského domu Luxor i při různých kulturních příležitostech. V roce 2013 připravila výbor z poezie básnířky Heleny Kohoutové (Světlo naděje, Pardubice 2015) pro edici Polabští básníci. Bratr Petr působil jako předseda Spolku přátel muzea v Čelákovicích. Malý Pavel vyrůstal v Polabci a obecnou dvoutřídní školu navštěvoval v Přední Lhotě. Při jedné cestě ze školy utrpěl úraz a oslepl na levé oko. Po základní škole absolvoval Zemědělskou technickou školu v Poděbradech. Během následujících let života vystřídal řadu povolání, v nichž jen částečně využil původní vzdělání, spíše se uplatnily jeho nevšední organizační schopnosti. Ale zásadním přelomem v jeho životě bylo seznámení s esperantem. V letech 1964 – 65 absolvoval kurz esperanta a brzy se zapojil do činnosti Sekce mladých esperantistů a Klubu esperantistů v Poděbradech. V roce 1969 byl na ustavujícím sjezdu obnoveného Českého esperantského svazu zvolen jeho tajemníkem. Znamenalo to denní dojíždění do Prahy a také účast na esperantských akcích nejen u nás, ale i v zahraničí. V roce 1974 byl v souvislosti s „normalizací“ z tohoto zaměstnání propuštěn pro „politickou nespolehlivost“. Esperantu se však věnoval dál a zájem o tento jazyk přenesl i do své rodiny a tři děti. V letech 1980 – 1987 vedl s manželkou Sylvou v poděbradské škole Na Valech kroužek zaměřený na esperanto. Pro tuto skupinu dětí zorganizovali mnoho výletů po vlasti i do zahraničí. Další obrat přinesla sametová revoluce. Na podzim roku 1989 byl Pavel Polnický znovu kooptován do výboru Českého esperantského svazu, v letech 1990 – 1996 byl jeho místopředsedou a v letech 2000 – 2011 tajemníkem. Spoluorganizoval několik mezinárodních esperantských kongresů, např. Světový kongres esperantistů v Praze roku 1996, který měl téměř 3000 účastníků z 62 zemí. V roce 2008 byl jmenován čestným členem ČES. Jako aktivní evangelík (dlouholetý člen staršovstva a krátce i kurátor místního sboru Českobratrské církve evangelické v Poděbradech) se zapojil ihned po vzniku esperantského svazu také do jeho Sekce křesťanských esperantistů a rovněž do celosvětové organizace Křesťanská esperantská mezinárodní liga. V její české sekci vykonával funkci pokladníka, jednatele a nakonec i jejího předsedy. V roce 1990 byl zvolen do mezinárodního výboru KELI. V roce 2000 uspořádal poprvé u nás v Janských lázních kongres KELI a od té doby dalších 5 kongresů v ČR (dva se konaly v Poděbradech). Od roku 2005 zajišťuje tisk časopisu Dia Regno a jeho rozesílání do 30 zemí. Od roku 2007 je tajemníkem KELI. Díky esperantu navštívil 34 zemí, včetně třeba Malajsie, Singapuru, USA, Mexika. Vrozené organizační schopnosti uplatnil Pavel Polnický i mimo oblast esperanta. V roce 1976 byl zvolen jednatelem základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Polabci a později se stal i jejím předsedou. Od roku 2018 pracuje v poděbradském Klubu českých turistů jako člen výboru a pokladník. Vědomí občanské zodpovědnosti i křesťanský postoj stojí za Zlatou medailí MUDr. J. Janského, kterou Pavel Polnický obdržel jako bezpříspěvkový dárce krve (za 53 odběrů). Za své působení byl v roce 2018 oceněn také vedením města Poděbrady, a to udělením Záslužného listu a v roce 2023 Čestnou medailí města Poděbrady. (LK)