*1882 – †1957
Rodák z nedalekých Dobšic poslední etapu svého života prožil v jemu dobře známých Poděbradech. Kněžské svěcení přijal v roce 1907 v Římě. Své vzdělání si ještě rozšířil a roku 1910 získal doktorát filozofie na papežském ústavu sv. Tomáše v Římě a roku 1911 završil doktorátem z církevního práva na papežské univerzitě sv. Apolináře v Římě. V letech 1911–1912 byl kaplanem a administrátorem farnosti Kladruby nad Labem. V letech 1912–1913 působil jako profesor náboženství reálky v Nové Pace. V letech 1913–1922 zastával post profesora náboženství na gymnáziu v Novém Bydžově. Vyučoval také náboženství na gymnáziu v Hradci Králové a později se tam stal profesorem teologie. Ve své době bezesporu patřil mezi nejvzdělanější kněze královéhradecké diecéze. Pracoval v Cyrilské jednotě a stal se také předsedou diecézního svazu katolické charity. Od roku 1919 byl členem Československé strany lidové. Založil mnoho místních organizací ČSL (například v Novém Bydžově a Chlumci nad Cidlinou). Obětavě působil i jako župní vzdělavatel Orla a založil řadu orelských jednot. Byl typickým představitelem církevního proudu v prvorepublikové politice. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval až do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. V té době jeho hlavním povoláním byla profesura na teologickém učilišti v Hradci Králové. V roce 1940 byl jmenován infulovaným proboštem v Poděbradech (s právem nosit mitru). Zde působil až do své smrti. Od 1. ledna 1952 byl zároveň vikářem poděbradského vikariátu. Během života obdržel řadu církevních ocenění: biskupský notář a skutečný konzistorní rada a assesor biskupské konzistoře (1921). S titulem tajný papežský komoří (od roku 1932) mu náleželo oslovení Jeho Excelence a církevní titul Monsignor. V roce 1938 získal titul papežského preláta. Všechny tyto významné tituly získal ještě před svým příchodem do Poděbrad. Msgr. Jan Sobota prožíval svůj život a duchovenskou službu v těžkých dobách (hnědých i rudých) – což nutně muselo mít vliv na jeho postoje vůči vládnoucímu režimu v 50. letech. Některé jeho postoje v závěru jeho života musíme z dnešního pohledu a znalosti historie označit jako problematické. To však neubírá na jeho významu a vzdělanosti a angažovanosti v jeho dřívějším aktivním věku. Je pohřben v Chlumci nad Cidlinou. (Zpracováno s využitím hesla Wikipedie. LL)