
*1891 – †1982
Až na samém konci severní zdi poděbradského hřbitova v Kluku, lemované hrobkami mnoha významných poděbradských osobností je také hrobka rodu Stehlíků. V ní jsou uloženy také ostatky akademika, světově uznávaného genetika a šlechtitele Václava Stehlíka. Prof. Ing. RNDr. Václav Stehlík, DrSc se narodil v Koutech. Pocházel ze starobylého selského rodu, který se během staletí usazoval ve vesnicích v blízkém okolí Poděbrad. Nížinaté Polabí vždycky patřilo k nejúrodnějším oblastem v Čechách a základem jeho bohatství bylo pěstování pšenice. Když se na počátku 19. století ukázalo, že také cukrovka může nejen velkostatkům, ale i sedlákům přinášet zisky a že se jí dobře daří na černozemích bývalých polabských blat, pěstování cukrovky ve velkém se tu rychle během 19. století rozšířilo a vznikla tu řada cukrovarů. Tento zemědělský obor zaujal i mladého kouteckého rodáka Václava Stehlíka, který po maturitě začal studovat na zemědělské univerzitě v německém Halle. Studia tam dokončil v roce 1913 a nastoupil do šlechtitelské stanice v Semčicích, která tehdy byla součástí cukrovaru v Dobrovicích. Cukrovary v Dobrovicích a ve Vlkavě založil podnikavý kníže Thurn-Taxis a už v roce 1894 pověřil cukrovarnického chemika Václava Bartoše, aby se ujal šlechtění místních odrůd řepy za účelem co nejlepších výnosů. V době, kdy k němu Václav Stehlík nastoupil, byl už Bartoš uznávaným šlechtitelem. Jako jeho blízký spolupracovník v roce 1932 Stehlík převzal vedení semčické šlechtitelské stanice a pak tu jako ředitel úspěšně pokračoval. Výsledkem jeho práce byla řada nových odrůd cukrovky, z nichž nejznámější se stala Dobrovická A, která se pak udržela v řepařském sortimentu až do konce osmdesátých let a stále úspěšně konkurovala i zahraničním odrůdám. V roce 1950 se stal Václav Stehlík ředitelem tehdy nově založeného Výzkumného ústavu řepařského v Semčicích, který pak vedl až do svého odchodu na odpočinek v roce 1958. Semčický ústav se pod jeho vedením zaměřil i na šlechtění obilí, poději také květin a zeleniny, zůstalo však jen u šlechtění tulipánů a gladiol. Ze Stehlíkova pera vyšla řada odborných článků a publikací, rovněž po celou dobu svého působení udržoval úzké styky se zahraničními kolegy v oboru. Především však byl aktivním členem Mezinárodního ústavu pro řepařský výzkum, na jehož založení v roce 1932 se sám podílel. Samozřejmé bylo, že o svých výzkumech přednášel na vysokých školách zemědělských v Brně a v Nitře, v roce 1967 byl jmenován řádným profesorem šlechtění na Vysoké škole zemědělské v Praze. Stal se laureátem státní ceny a za svou činnost získal celou řadu dalších významných ocenění. Poslední léta svého života strávil Václav Stehlík na Loučeni. (JH)