*1942
Rodák z Poděbrad odešel přes Prahu s fotoaparátem v ruce do Berlína, aby později ve svém oboru dobyl svět. Svou profesní kariéru začal jako fotoreportér ve středočeských novinách Svoboda, avšak v roce 1968 přesídlil do Berlína, kde žije a pracuje dosud, ale nikdy se nevzdal poděbradského bytu, kde má stále trvalé bydliště, volební právo a kam pravidelně s druhou německou manželkou Martinou zajíždí. Tato zdánlivě nepochopitelná situace je dána tím, že Pavel Šticha do Německa v roce 1968 neemigroval, ale přiženil se. Totiž, když jako fotografický elév deníku Svoboda jezdíval do východního Berlína nakupovat pro redakci kvalitní filmy a papíry, seznámil se tam s dívkou jménem Rita. Ta měla v Západním Berlíně atraktivní sestru Magdu. V době tehdy ještě otevřených hranic to dopadlo tak, že Rita měla smůlu a Pavel Šticha ke svatebnímu oznámení dostal i vystěhovalecký pas. Přesto má rodné město stále za srdeční záležitost. V německé metropoli začal už v šedesátých letech úspěšně spolupracovat s tamními časopisy a magazíny a brzy získal uznání především jako fotožurnalista. Na jeho fotografických momentkách jsou nejrůznější náměty. Vidí svět kolem sebe často s humornou nadsázkou a je připraven se o své zážitky s divákem podělit. Zajímá ho politika, sport, kulturní dění i obyčejná lidská témata. Za svou tvorbu byl mnohokrát oceněn, také v Poděbradech získal Čestnou medaili města. Slavná herečka a fotografka Gina Lollobrigida o Štichových fotografiích trefně prohlásila, že některé jeho černobílé fotografie jsou mnohdy krásně barevné. Přesto na pražskou FAMU se nedostal, protože u zkoušek netušil, že ruská říjnová revoluce byla v listopadu. Nicméně profesor Ludvík Baran, nestor československého filmu a fotografie vsadil na jeho talent a doporučil ho právě do redakce deníku Svoboda. Po svatbě s první německou manželkou Magdou se mu otevřel celý svět. Jako fotoreportér spolupracoval s předními periodiky Berliner Morgenpost, Tagesspiegel, Quick, Bunte, Die Zeit, Paris Match. Několik desetiletí strávil na cestách, však také navštívil téměř šedesátku zemí světa. S fotoaparátem byl nablízku slavným osobnostem a během své práce přišel na dvě životní pravdy. Pro fotografa jeho typu není až tak podstatné, jak drahé má fotoaparáty a zázračné objektivy. Nejdůležitější jsou pohodlné a trvanlivé boty. V nich pak mašíruje za svými tématy. Jako novinář musel umět vyfotografovat všechno, až byl během jedné ze svých četných výstav nazván univerzálním specialistou. A tou druhou pravdou je, že s obličejem se člověk narodí, ale smát se musí naučit sám. Když se začátkem devadesátých let osamostatnil, prosadil se také jako nakladatel se svým vydavatelstvím Die Edition P. & P. Sticha, Berlin. Vedle výstižných a humorných momentek začal upřednostňovat krajinářskou fotografii. Jeho fotografický záběr sahá od národního parku Yellowstone, přes mexické kaktusy Saguaro, nejlepšího přítele člověka, humorné okamžiky, až po emotivní momenty lidského života. Dosud vydal pětatřicet fotografických knih, bezpočet kalendářů a jeho práce jsou zastoupeny v prestižních světových fotografických galeriích i v soukromých sbírkách v Německu, Itálii, Francii a USA. Spolu s textovým doprovodem zpracoval například cykly s názvy jako: Úspěch není žádná náhoda (Erfolg ist kein Zufall), Jsem obyvatel Berlína – jsem optimista (Ich bin ein Berliner – ich bin Optimist) nebo Lidskost v nelidské době (Menschlichkeit in unmenschlicher Zeit) a další. Je členem Deutsche Gesellschaft für Photografie (Německé fotografické společnosti). Jako fotograf podnikatel s nadsázkou říká, že největší umění ve fotografii je dokázat fotografii dobře prodat. Dosud nesplněné Štichovo přání je vyfotografovat výbuch vulkánu, valící se lávu, prskající oheň a létající kameny a hlavně to všechno přežít. Jednu z jeho velkých berlínských výstav před deseti lety navštívilo neuvěřitelných padesát tisíc lidí. (LL)